Starý pán, dočasně osvobozen z předvánočního pachtění, přistoupil k oknu a pohlédl ven. Nic hezkého. Adventní čas. Venku pošmourno, mokro a nevlídně, psa bys ven nevyhnal. Nemá rád takové období. Dárky už dávno vyřešil obálkovou metodou, ani blízkým, ani sobě nedokáže vymyslet, čím by komu, tedy i sobě, způsobil radost.
Je rád v teple a suchu. Kouká z okna na tu slotu a vzpomíná na léto. Nejen to poslední, ale vybavují se mu vzpomínky i na ta předchozí a znovu prožívá událostí s tím spojené. Vesměs příjemné zážitky hodné zapamatování. V mysli je přebírá a znovu opakovaně je prožívá.
Slunce, voda, písečné pláže a hostitelé tenkrát milí a pozorní i v arabském světě, což při pozdějších návštěvách už tak zjevné nebylo. Bílý a podle očekávání zřejmě bohatý turista byl tehdy vítán a ctěn. Nejen na bazarech a stáncích se suvenýry, kde se dalo smlouvat o ceně, ale i na ulici, kde jej přátelsky zdravili místní, zcela neznámí lidé.
I český turista se cítil spokojeně, zejména s výsledkem obchodního jednání při němž usmlouval obrovské snížení ceny. Spokojený a hrdý sám na sebe co dokázal. Nestranný pozorovatel by dodal, že zcela spokojen nebyl ani ten prodávající. Smlouvání je něco jako společenský obřad a ten turista ho pokazil přistoupením na cenu, kterou on byl ochoten snížit řádově ještě o jednu číslici.
Spokojen sám ze sebou z horkého písku pláže turista vstoupil do vody. Slastný pocit v teplé slané vodě vyvolal dávku endorfinů. Bylo mělko ještě daleko od břehu se dalo zajít chůzi po dně. Položil se na hladinu a nechal se pohupovat vlnkami. Z nedostatku jiných podnětů hleděl na skupinu dětí, která se přirozeným pocitem sounáležitosti shlukla nedaleko. Pozornost upoutali dva malí chlapci nejblíže k němu. Šikovní skotačící kluci, pravděpodobně děti některého zaměstnance hotelu. Dováděli ve vodě i pod hladinou, radost byla na ně pohledět.
Po nějaké chvíli si i ti kloučkové všimli pozornosti českého turisty. Zadívali se na něj, pak něco konzultovali spolu, ale nemohli se shodnout. Pak se iniciativy ujal ten trochu větší. No větší, jen trochu, oba vypadali na předškolní věk. Menšího táhl za sebou a spolu přistoupili blíže. Překonali ostych, úklonem pozdravili a pak ten starší něco řekl. Žádná reakce nenastala, tak zopakoval zřetelně, asi spisovnou arabštinou.
Český turista v mládí učen ruštině a němčině, znalý pouze několik málo slov jiných jazyků, samozřejmě neporozuměl. Dosud si vystačil všude s němčinou, angličtina se teprve až po revoluci začala vyučovat. S ruštinou neuspěl nikde ani v Evropě, tak německy se pokusil o vysvětlení. Byl přesvědčen, že komunikace tímto končí a česky jen dodal, že lituje, chlapci jsou mu milí a rád by jim vyhověl, kdyby jen tušil co požadují.
Malý chlapec usoudil, že arabština nefunguje a zopakoval svůj požadavek francouzsky. To český turista poznal, ale stejně neporozuměl. A neporozuměl ani potřetí opakované otázce v anglické verzi. Tak jen posunky naznačil souhlas, že vyhoví jejich přání. Oba přistoupili blíže, ale nešlo o přátelské potřepání rukou, jen s úctou obřadně se prstem dotkli podané paže. Pak poděkovali a vrátili se mezi ostatní děti.
Rozpaky, nepochopení, trapas a hlavně stud. Nejen že nechápal ten dotek, ale deprimující ostuda, že on absolvent dvou vysokých škol a postgraduálu je ve světě úplná nicka, která nedokáže porozumět ani dotazu dítěte. Navíc dítěte komunikujícího třemi jazyky. To poznání bylo a je strašné, dodnes se jej nezbavil.
O vysvětlení toho doteku pak požádal Samira, delegáta cestovky. On byl vlastně Belgičan, narozen někde v Africe a žijící v Česku. Vysvětlení bylo překvapivé. Oni tam bělocha považují za nadřazeného a dotknout se jej znamená obrovskou poctu. Dále zdůrazňoval, že Tunis už je moderní, neislámská a pokroková republika a islám je jen převažující náboženství. A také tvrdil, že průměrný věk obyvatel je kolem třiceti let a že nedaleko je studentský kampus pro 14 000 studentů. Potkávali jme dívky jen v tričku a kraťasech a zjevně to nebyly turistky, asi mluvil pravdu. A též, že jejich školství funguje na třech trimestrech po třech měsících a v létě se samozřejmě nevyučuje. A že kromě arabštiny už od 3. třídy mají povinně francouzštinu, později povinně angličtinu a po 8. třídě je maturita, kterou zvládne maximálně polovina, nevadí, ostatní mají diplom o absolvování školy, což mnohým postačuje.
Tak hovořil ještě dlouho o nejrůznějších odlišnostech a mnoho zajímavých informací poskytl. Jenže to bylo tenkrát. Vývoj v pozdějších letech mnoho změnil a z našeho pohledu nebylo to zrovna k prospěchu této země.
A tak starý pán hledící z okna na nepohodu venku si uvědomuje, že mnoho se toho změnilo také u nás doma a že ne všechno naplnilo očekávání lepších zítřků.
Pošlete odkaz na tento článek
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Někdo klepe. Odkládám sklíčko s nachystanou a ještě…
Ukázkový úvodní text článku
Tyhle prázdniny si užiju. Tyhle prázdniny budou jiný. V …
Pardubice 1975. Husáka zvolili prezidentem a my maturujeme. V …
Dcery mi koupily k sedmdesátinám zájezd k moři. Byl to výborný…
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v…
Je konec prosince 1944. Sníh pokrývá zem jako těžká přikrývka a…
Protože jsem se narodila jako holka, což táta fakt nečekal. A tak…
Dvakrát nadšená jsem z nich tedy nebyla, přesouvali se pomalu…
Jako děti - já, můj brácha a ségra, jsme s rodiči každý rok…
V televizi nejde momentálně nic zajímavého, politické zprávy…
Tento příběh mi vyprávěl můj manžel a natolik mě pobavil, že jej…
Malovat pozadí je totiž zodpovědná a důležitá práce, která si žádá…
„Jednoho dne poštou ranní, růžové mi přišlo psaní.“ No, tak to…
Budu vám vyprávět příběh, který se stal před patnácti lety. A…
Ten dům stojí v Husově ulici, kousek pod náměstím a dnes vypadá…
Ten kompost tam byl snad odnepaměti. V rohu zahrady ho…
„Jak jde kroj, tak se stroj“, říkávala moje máti, když jsem se v…
Někdy se zdá, že jsme na světě jen chvíli a někdy zase, že čas se…
Blízkých lidí, kteří v různých fázích času můj život…
Kameny, o nichž bude řeč, nebyly samozřejmě ledajaké. Byly velké,…
Rodiče zastávali názor, že s čím mě seznámí oni, tak nebudu…
BORO je zkratka, která se používala za socíku v armádě. Znamená…
Prázdninové měsíce potvrzují teorii o relativitě času. Vždy…
Pánové, obdivujete rádi ladné a okulibé ženské tvary? Dámy, nosíte…
Když pozoruji své vnuky, ty do 13 let, tak si říkám, co všechno…
Kdysi byl hodně oblíbený vtip o silně agresivním středně velkém…
Občas si připadám děsně mladá a skotačivá. Ráno spolknu ibalgin,…
Když mi bylo téměř 13 roků, naši se rozhodli k návratu do rodného…
Na půdě u dědečka jsem našla deštník po pradědovi. Byl starý,…
Tato příhoda se mi stala před několika lety. Jezdívala jsem…
Hned v úvodu se přiznávám: žádné specifické nemám. Hezké a šťastné…
Můj tatínek miloval fotbal. Napjatě sledoval všechny přenosy v…
Mám ráda příběhy o lidech, i o věcech. Příběhy z klikatých uliček…
V životě každého člověka je jistě mnoho krásného. Něco trvá…
"Podzime, podzime, zas už nosíš déšť a…
Jsem optimistka. Na známou otázku, zda-li je sklenice napůl plná…
Psal se rok 1987. Bylo mi 29 let, pomalu se mi blížila třicítka a…
Nelahozeveský venkovský fotbal, to byla kdysi paráda. Říkalo se…
Po letech vzpomínám na slova mého dědy, který tehdy slavil…
Pamatuju si to jako dnes. Bylo mi osmnáct, vlasy jsem měl hustší…
Bylo – nebylo? Ale bylo a starému pánovi se vybavují vzpomínky na…
V první části jsem se věnoval popisu našeho rodinného…
Nikdy jsem tam nebyla, ale viděla jsem ho! Od té doby mám tenhle…
Nejdřív to vypadalo, že můj život bude jedna dlouhá řada…
Moje maminka klesla před branami vyššího vzdělání, jak občas sama…
Potkávám ji po dlouhých letech v podzemních chodbách…
Letošní zima s přívaly sněhu a mrazem přivádí mé dva vnoučky - 4 a…
Bude mi 80 roků, takže už mám pochopitelně svůj každodenní rituál.…
K historkám lázeňským patří neodmyslitelně švihák lázeňský.…
Truhlářství. Vůně trámů, fošen, pilin, prostě dřeva v jakékoli…
Itálie je zemí mého srdce a Řím jeho městem. Dnes už ani…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký…
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první…
Jejich podvody jsou natolik mazané, že zamotají hlavu i zdatným…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Je spousta věcí, které člověk tak nějak ví, ale v reálném životě…
Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci…
Tak tenhle rok jsem se dožila osmdesáti let. Od těch mladších ke…
Končí rok 2024 a já nemusím dlouze a namáhavě přemýšlet o…
A je to za námi. Zase jedny Vánoční svátky i oslavy Nového roku…
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho,…
Můj zdárný syn Jakub je sice mladším dítkem, ale je to hodně dávno…
Nemám vlastního syna, ale syna, kterého jsem vyvdala. Jeho dítko,…
Čím dál více mě iritují řeči o seberozvoji, nutnosti se neustále…
Alena, dlouholetá kamarádka, jezdí do práce do Prahy vlakem ze…
Včera odpoledne se mi rozeřval na stolku mobil – sousedka Věra:…
Bude to osm let, kdy vyšla má kniha s názvem Život s gamblerem.…
Za komančů k nám do bývalých Sudet občas přijeli, omrkli, vyfotili…
Jsem postižená. Ulítávám nejen na pikantnich historických…
Nejsem věřící, do kostela jsem nechodila. Věci mezi nebem a zemí…
Většina z nás má doma na stěnách rozvěšeny obrazy, které se…
Nedá se nic dělat, je to tak. Způsobila jsem mezinárodní ostudu a…
Když jsem ve "Foto dne" uviděla snímek kaple sv. Stapina na…
Možná někomu bude moje trápení připadat malicherné, ale nemám komu…
Jsem odpůrce násilí a miluji veškeré tvorstvo, co na zemi žije.…
Poučila jsem se, že nemám dávat na rady druhých. Neustále jsem od…
Spím sama. Nemůžu přece nikoho nutit, když se mnou nechce sdílet…
Rozradostněná a poplatná jsem odcházela z práce. Všechny…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %