Včera mi volala kamarádka a místo pozdravu mi řekla: Eli, zemřela nám Božka. Stojím u okna a mlčím. Božka už je na pravdě boží, určitě se na mě dívá a já ji do nebe posílám vzkaz. Už máš klid a já Ti ho přeji z celého srdce.
Byly jsme spolužačky od druhé třídy. Bydlely jsme na stejném konci naší dlouhé vesnice, někdy jsme se hádaly a zlobily na sebe, ale většinou jsme byly v pohodě.
A pak jsme nastoupily spolu i do učení, Božka byla v práci šikovnější, mě ta práce nebavila. A tak jsem z oboru rychle utekla a nějak jsme se sobě ztratily.
Máte to taky tak, že s některými lidmi se delší dobu nevidíte a když se potkáte, navážete bez problémů a pokračujete, jako byste se viděli včera? Tak jsem to měla s Božkou.
Vdávala se mladá a než jsem se za tři roky na to vdala já, ona už měla dvě děti, krásné kluky. Ale to už jsme bydlely každá jinde. Jednou nastoupím s mými dětmi do autobusu a vidím Božku se svými kluky a v hlubokém kočárku větší miminko. Nadšeně se skloním nad kočárek a své tříleté dcerce ukazuji děťátko v kočárku.
Je to holčička Pavlínka a je mentálně postižená. Navždy v ní zůstane duše malého děvčátka. Je mi smutno, ale obdivuji Božku, která nese svůj kříž statečně. Pere se s osudem, který ji nebyl vůbec nakloněn a přesto je vždy dobře naladěná.
V té době ji opustil manžel a ona zůstala na tři malé děti sama. Ptala jsem se jí, jak to zvládá? No není to žádná sranda, děti mě potřebují, chtějí jíst, musím je oblékat. A on ani nepošle alimenty, no tak jim navařím cibulačku, na nic lepšího nemám, a pak zase bude dobře.
Naše další setkání během let byly spíše náhodné až do doby, kdy jsme se spolužáky "dospěli" a začali jsme organizovat třídní srazy.
Pravidelně přicházela i Božka, které už před nějakým časem lékaři diagnostikovali roztroušenou sklerózu. Rok od roku se její stav zhoršoval a ona statečně bojovala hlavně kvůli Pavlínce. Při posledním srazu pro ni přijel mladší syn, který nás naložil do auta a odvezl domů. Maminku opatruje a je k ní velmi milý. Když mu děkuji za sebe i za to, jak se chová k mamince, tak mi odpoví: to je nic proti tomu, co pro nás za svůj život udělala ona, máme ji co vracet.
Pak přišel covid. Doba, která nebyla lehká pro nikoho z nás. Zvoní mi telefon (špatné zprávy se dnes šíří rychle), volá Božka a tichým, sotva srozumitelným šepotem mi říká „Pavlínka odešla.“ Pláčeme obě, smutníme, ale já vím, že je to to nejlepší, co se mohlo Pavlínce stát. A vím, že to ví i Božka.
Její čas se taky krátí.
Nemoc se nedá zastavit.
Včera dohořela svíce.
A já vím, že z mého života odešel vzácný statečný člověk.
Čest její památce.
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %