Když nedávno sedmdesátiletá paní Jarka posypala štrůdl cukrem, snacha ho odmítla dát dětem. „Promiň, ale my se cukru vyhýbáme. Nedovolím ti, abys dětem dávala takový jed,“ řekla, zatímco vnoučata kňourala, že ten štrůdl od babičky chtějí. Byla z toho v rodině docela slušná hádka. Jarka se urazila, snacha trvala na svém.

„Je strachem z cukru úplně posedlá, nemůžu dát dětem ani bonbón. Je jistě dobře, že dbá na zdravou výživu, ale připadá mi, že to už přehání, protože jim odmítá dávat i ovoce. Prý je v něm hodně cukru, takže mají přesně určeno, že třeba mohou denně sníst jen půl jablka. Když u mě sní celé, je zle,“ vypráví Jarka.

Postoj k cukru rozdělil společnost na dva tábory. Část se klidně cpe sladkostmi, dává je dětem a vůbec nepřemýšlí nad tím, že vypití sklenky slazeného nápoje znamená, že do sebe dostali třeba pět kostek cukru najednou. Druhá část naopak podlehla trendu, který hlásá, že cukr je tak škodlivý, že je třeba se mu vyhnout úplně, a proto z jídelníčku vyřazují nejen sladkosti, ale i ovoce nebo pečivo, zkrátka vše, co obsahuje sacharidy.

Jenže, jak už to bývá, podobně radikální postoje pramenící z módních trendů často bývají poněkud přehnané.

Rozhodně neplatí, že by člověk neměl vůbec žádné sacharidy přijímat. Ono to totiž technicky ani není možné. Obsahuje je například pečivo i jiné potraviny.

„Sacharidy by v našich jídelníčcích měly zaujímat kolem padesáti procent celkového denního příjmu energie. Při běžném režimu bez dietních diktátů to je asi tři sta gramů na den. Obecně výhodnější jsou sacharidy, které mají složitější složení,“ vysvětluje nutriční terapeutka Věra Boháčová, členka Fóra zdravé výživy. „Jednoduché sacharidy neboli cukry, to znamená ty, které mají sladkou chuť, bychom měli omezit na deset procent z celkové energie. To je v praxi asi padesát až šedesát gramů na den. Pro představu, jedna čajová lžička cukru představuje asi pět gramů a polévková lžíce asi deset gramů. Toto množství přitom nezahrnuje jen cukr, kterým běžně sladíme, ale také cukr přidaný do potravin, a to včetně nápojů,“ upozorňuje.

Takže pokud někdo pije vodu, neslazený čaj a sem tam si dá zákusek, je to něco jiného, než když si zákusek dává někdo, kdo k němu každý den vypije litr coly a přitom ještě sladí čaj i kávu. Záleží také na tom, jaký životní styl kdo vede. Jestliže někdo sedí celé dny u počítače a večer u televize mlsá, je to samozřejmě něco jiného, než když si dá bonbon někdo, kdo celý den fyzicky pracuje nebo se právě vrátil z vysokohorské túry. Při fyzicky náročné práci nebo při sportu sacharidy včetně cukrů naopak mohou být užitečné, protože jako zdroj energie pro svaly hrají důležitou roli.

 
Ilustrační foto: Freepik

„Konzumace sacharidů jednu až čtyři hodiny před tréninkem zajišťuje energii pro optimální výkon. Stabilní přísun energie bez rychlých výkyvů hladiny cukru v krvi poskytují kvalitní zdroje sacharidů jako jsou celozrnné produkty, ovoce a zeleniny. Ale nadměrná konzumace jednoduchých sacharidů – cukrů, pokud není vyvážena odpovídající fyzickou aktivitou, může vést k přibírání tělesné hmotnosti,“ tvrdí Pavel Suchánek, výzkumný pracovník a odborník na výživu při sportu. Problém je v tom, že řada lidí si nezjišťuje informace od odborníků, ale věří nejrůznějších samozvaným rádcům z internetu. Výsledkem je pak strach dát si kousek štrůdlu nebo pár kuliček hroznového vína.

„Jsem už poněkud zoufalá, protože vnučka odmítá jíst jakékoli ovoce. Tvrdí, že se po něm tloustne. To mi připadá přehnané. Pořád jen běhá, cvičí, jí suchary a kukuřičné chleby. Nedávno jsem ovšem četla, že právě v nich jsou sacharidy. Naopak druhá vnučka odmítá sníst cokoli, co není slazené. Bílý jogurt nechce, uspěju jen s ovocným. Šmejdí u mě ve spíži a hledá sladkosti. Cpe se bílým pečivem a odmítá celozrnné,“ vypráví čtyřiašedesátiletá Markéta. Sama se rozhodla po šedesátce upravit svůj životní styl a podařilo se jí zhubnout deset kilo. „Ale je to tím, že jsem začala chodit, lehce posiluju. Ale rozhodně to neznamená, že si občas s kamarádkou nedám malý dortík,“ vysvětluje.

S cukrem je to nyní podobné jako s jinými potravinami. Vznikla kolem něj řada mýtů, polopravd i lží. Na jedné straně je správné ho omezit, na straně druhé je zbytečné vytvářet si v sobě pocit, že jde o prudký jed, k němuž se člověk nesmí ani přiblížit.