Toulání, toulání, všechny chmury zahání.

V tom podzimním krásném čase, trochu jsem se toulala,

přes výmoly, strmé kopce, nikdy jsem to nevzdala.

Nebyla jsem ale sama, provázela mne psí dáma,

vám již známá Dorinka, s ní kámoška Janinka.

Koncem října vyrážíme do míst, které známe,

podívat se po houbičkách, prázdný košik máme.

Všude už je napadaná velká vrstva listí,

nesmím sklouznout po kořenu, hůl v ruce to jistí.

Ono se to lehce řekne, své kroky já střežím,

v jedné chvíli čučím kamsi, pràsk, už v listí ležím.

Nechat mne tam bez pomoci, to přec Janě nedá,

práskne s košem, rychle běží, ze země mne zvedá.

Dalši týden naplánuji zas společný výlet,

který budem s kamarádem ve dvou rádi sdílet.

Tentokrát jsme navštívili kraj vám jistě známý,

na fotkách to uvidite, kochejte se s námi.

Na začátku listopadu mám toulavou náladu,

nejdřív ale dám do kupy trochu zdejší zahradu.

Odpoledne za sluníčka pádím kopcem nahoru,

abych trochu vyvenčila tu zrzavou potvoru... (promiň Dorinko)

A tak cestou necestou procházíme známou krajinou v okolí Vratislavic. Nejdřive zabočíme ke koňskému ranči a odtud na pokraj podzimně vybarveného lesa. Dál jít nesmíme, vstup hlouběji je zakázan kvůli hojnému výskytu divočáků a jejich připravovanému odlovu. Naše kroky vedou raději k rybníkům, kde se pokochám nadherným zrcadlením ve vodní hladině a hajdy domú. Zkrátka zase další krásné odpoledne. Vracím se domů opět plná dojmů, usedám k počitači s myšlenkou podělit se s vámi o trochu té krásy.

Přijměte pozvání na naše touláni. Zdravi vás velice, turistka Bertice.