Přišel čas našich podzimů,

a já snad každou vteřinu,

lásko na tebe vzpomínám,

také když večer usínám.

Dnes je to padesát osm let,

co se můj život s tím Tvým splet,

teď už tu ale sedím sama,

smutná a taky uplakaná.

Ve žlutém nádechu cesty podzimní,

nikdo nikoho nevinní,

jen já si říkám, kde Tě mám,

na druhý břeh Ti zamávám.