Píši Ti psaníčko tam někam do nebe,

jaké je žití tady bez Tebe,

ať pálí slunce, či prší,

nepohladí to moji duši.

Jsi tam, odkud se nevrací,

nejel jsi prostě za prací,

byli jsme spolu hodně dlouho,

propleteni smyslnou touhou.

Byla tam i kapka jedu,

při vzpomínce lehce blednu.

To vše je pryč

a mě to hodně bolí,

že jenom ve vzpomínce jsme už svoji.