Prázdniny končí nejen pro děti, ale i pro nás, dospěláky. Rodiče i někteří prarodiče zpozorní, nastartují motor a vrhnou se vstříc školnímu roku.

Děti jsou obvykle v klidu, jen prvňáčci nebudou moci dospat, je to krok do neznáma. Očka do široka otevřená, srdíčka buší, tají se dech, jaké to bude, co paní učitelka, spolužáci?  

Přimlouvám se za všechny, zpomalte, ono to nějak dopadne. A vy, pubertální dítka, zklidněte hormony, nechť hned první den nevytočíte své kantory, máte na to ještě spoustu dnů. A vám rodičům přeji pevné nervy, nezměrnou trpělivost s vašimi dítky, nebyli jsme jinačí. Vzpomínám si, že jsem zlobila a jak zlobila, vyrušovala, bavila se ve vyučování, četla pod lavicí, napovídala a to vše s láskou. Vám, paní učitelé přeji, nechť úřední šiml co nejméně řehtá, nechť vaše trpělivost nepřetéká, žáky vnímavé, rodiče vstřícné...                                                                   

Pročež, vzhůru do nového školního roku, bude to mazec, věřte mi...

A tak to má být, vždyť by to jinak byla nuda.

Vaše Aďka

P.S.: Vděčný žák, náš pes Mates, se svým pánem.