A což teprve fotografové, ti vědí i o nejtajnějších zákoutích a neváhají přespat třeba na Milešovce, nebo Lovoši, aby ráno mohli fotit východ nebo večerní západy slunce.

České středohoří má své nenápadné krásy a tak se tolik turistů sem nehrne, což je jen dobře pro přírodu i pro milovníky tohoto kraje. Když projíždím někdy autem, někdy na kole, různými místy, zastavuji pomalu u každé sochy svatých, nebo křížků, či polozbořených milníků. Jsou to symboly této krajiny, jsou připomínkou, že tu žili naši prapředci. Skromné životy, naplněné těžkou prací a úctou a láskou ke svému domovu.

V těhle úmorných vedrech to není na velké pochodování a ještě jsem chtěla s vnukem podniknout menší prázdninový výlet, tak  moje volba padla na Opárenské údolí. Ráno jsme vzali batůžky a pejska Sašenku, autem jsme byli za chvilku v Opárně. Opárno je malá vesnička, spadající pod Velemín, v okrese Litoměřice. Nad vsí jsem zaparkovala, nové domy tu  vyrůstají, jak houby po dešti, inu je tu krásné a klidné prostředí, pod kopcem Lovošem. Naše cesta vedla do Opárenského údolí.

Oparenské údolí je říční údolí Milešovského potoka v úseku od Velemína po Malé Žernoseky o délce asi pěti kilometrů. Hloubka údolí dosahuje 50 až 100 m. Podél potoka vede cesta s turistickým značením (žlutá, zelená a modrá) . Je to  velmi malebné údolí, navštěvované turisty, cyklisty. Je nenáročné, takže jej v pohodě zvládnou i invalidní turisté. Na kraji obce Opárno je penzion Přemysla Oráče, který nabízí ubytování i se stravou. Přímo v údolí je Černodolský mlýn, který nabízí též ubytování, je tu i dětské hřiště. Přes léto se podává jídlo venku, navíc tam skvěle vaří. Dala jsem si vynikající borůvkové knedlíky, topily se v borůvkách a šlehačce. Pověstné jsou i špekové knedlíky, ale to chce potom vyběhnout na Lovoš. Hned u Černodolského mlýna je malá kozí farma i s malými kozičkami. Plno kůzlat se procházelo venku mezi hosty, může se koupit ve mlýně krmení a koza jde za vámi jako věrný pes.

Po tak důkladném nasycení jsme se vydali dál k dalšímu mlýnu, mlýnu Opárenskému. První písemná zmínka o mlýnu pochází z roku 1685, hrázděné patro obytného domu bylo vystavěno v roce 1801. Nádherně zrekonstruovaný areál mlýna a přilehlých stavení, slouží dnes jako středisko enviromentální výchovy a turistická základna. Areál tvoří dům správce, hrázděné stavení, mlýnice a stodola. A dokonce je tam domeček, který si můžete pronajmout, jenže jsem tam nikoho neviděla, abych se zeptala. Nebylo by marné, odtud podnikat výlety.

Vraceli jsme se zpátky, samozřejmě zase zastávka v Černodolském mlýně na zmrzlinu a vychlazené pití, Maty ještě musel proběhnout všechny prvky na hřišti a šli jsme na opačnou stranu údolí. Došli jsme ke kempu, kde je možno taktéž se ubytovat, občerstvení a jídla jsou tu též a docela levnější. Dokonce sem můžete dát děti i na letní tábor. Jen na nějaké větší koupání, či plavání, to není, vedle protéká bystrý potok, ideální klidné prostředí na přespání a jako výchozí bod na výlety.

A to už opravdu slunce připalovalo, vzdala jsem nápad vyškrabat se na zříceninu hradu, nad Opárnem. Hrad byl založen před rokem 1344, Smilem z Vchynic. Natož pak zdolat kopec Lovoš. Je to hora, vysoká 573 m. Na vrcholku je chata s občerstvením a i tam se dá přespat. Výstup je docela příjemný, zalesněnými cestičkami. To dáme, až se ochladí.

Tak to byl jen takový malý nenáročný výlet, ale přesto jsem měla v nohách 10 km. Však na zpáteční cestě okamžitě usnul Maty i Sašenka, ta dokonce chrápala.

Kolem dokola je  nespočetná možnost poznávat krásy Českého středohoří. Kousek odtud je Milešovka, nazývaná královnou středohoří. Bylo by na celou knihu, vylíčit, co vše se kolem dokola nachází. Přijeďte se podívat, projít se touto krásnou i tajemnou krajinou a budete se rádi vracet.