Český jazyk je na metaforické obraty nesmírně bohatý. Moudrá Wiki o tomto pojmu říká:

„Metafora je jazyková a rétorická  literární konstrukce, spočívající v přenášení významu na základě vnější  podobnosti, tedy  přenášení významu  původního pojmenování na jiný předmět. Je běžnou součástí užívání jazyka, ale zvláštní význam má zejména v poezii.“

O metaforách a jejich druzích jsou na webu rozsáhlé články. I s mnohými příklady. Tak třeba:

 Chodí spát se slepicemi,

Podíváme se mu na zoubek,

Myslet na zadní kolečka,

Mluviti stříbro, mlčeti zlato,

To jsou výroky všeobecně známé a používané a člověk ani nepřemýšlí o tom, že je to vlastně metafora. Já začal básnit již v útlém mládí a snažil jsem se, mnohdy neuměle, své rané básně zaplnit celou řadou nejrůznějších metafor:

Vzpomínky jsou božský Logos,

Čas, který přestal dýchat,

Vzpomínky jsou pouť na horu Montsalvage,

A něco z novější tvorby:

Rozkvetlý den je bolavý touhou,

Holé paže stromů městem spěchají,

Černá ústa noci mi šeptají příběh atd.

Ne každá taková metafora je ale vhodná k tomu, aby byla použita v básni či fejetonu a prezentována posléze veřejnosti. Náš chlapecký slovník byl, za mého mládí, plný všelijakých, nepříliš slušných metafor:

 Kouká jak půl p…..  z  houští,

Ty jsi vůl jak lev,

Čumíš jako husa z flašky atd.

Nechci v žádném případě zde kazit íčkařům jejich dobré mravy. A tak raději v těch neslušných rčeních nebudu pokračovat. Moc rád bych však poznal některá vaše oblíbená, a třeba i neotřelá, metaforická rčení. Zkuste zapnout svou fantazii a rozšířit můj slovník, případně slovník ostatních čtenářů o mnohé zajímavé metafory.

* * *