Byl 1. červen, večerní čas

ty ses rozhodl opustit nás,

neměl jsi sílu vzdorovat osudu,

toto Ti určitě vyčítat nebudu.

V samotě stojím tu sama,

rodina se teda stará,

padesátšest roků společných,

teď marně hledám ten Tvůj smích,

Pět kluků hledá zas dědu,

s jednou fešandou v sledu.

Bolí to lásko bolí,

dlouho byli jsme svoji,

stejně jsi býval borec,

a teď je pohádky konec.

Báseň věnuji svému muži, který včera 1.června po dlouhé nemoci zemřel. Já a naše děti