V myšlenkách putuje,
těžká jak vzácný kov,
s duší mi čaruje,
vnímám ji beze slov,
někdo to necítí,
byla či nebyla,
chytla se do sítí,
v trní se zranila.

Dívá se do očí,
vážná jak přítomnost,
a pak se otočí,
tiše mi říká: Dost.
Láska se zahojí,
po dlani stéká krev,
nehyne v souboji,
nežije naposled.