Tentokrát jsme se s naší turistickou skupinou vydali trošku dál, až do západní části kraje Vysočina, do města Pelhřimova. Vzali jsme s sebou i naše tři vnuky, skoro puberťáky - Andreje, Marka a Michala.

Autobus, který jsme si objednali, nás vyložil na zastávce pod  kopcem Křemešník, vysokým 765 m. Vyšli jsme asi jeden km do kopce, kde se nachází poutní místo stejného názvu s kostelem a klášterem. Pár metrů od velkého hotelu stojí vysoká železná rozhledna Pípalka,vysoká 50 m, na kterou jsme se s elánem vydali, přestože bylo po dešti mlhavo a zataženo. Těch 30 Kč za každého byla zbytečná investice, rozhledy do krajiny nebyly prakticky žádné. Kluci ale byli ve svém živlu, že se mohli vyšplhat vzhůru a zdolat tak 205 schodů. Do turistických deníčků jsme si nalepili další vizitky a přidali další razítka.

Když jsme si obešli dokola stavby klášterního komplexu a nahlédli do kostela, vydali jsme se po křížové cestě dolů z kopce. Minuli jsme postupně 14 kamenných zastavení, až jsme přišli ke studánce. Voda prý je zdravě radioaktivní, ale žízeň byla veliká.

Pokračovali jsme přes lesy, pole a louky dál do našeho cíle - města Pelhřimova. Míjeli jsme i pár osamělých stavení, u jednoho měli velkou, moc hezkou skalku. Před obcí Proseč pod Křemešníkem se v ohradě páslo velké stádo koní, kteří byli rádi, že jsme si s nimi popovídali, a že jsme si je vyfotili. Kluci se ještě skamarádili s jedním pejskem, který se moc divil, že dva jsou úplně stejní. 

Cesta měla být dlouhá 10 km, ale nám se zdálo, že km jsou tam delší, než u nás. Před samotným městem jsme narazili na asfaltovou, málo frekventovanou cestu, po které se to klukům hezky vyšlapovalo naboso, protože boty měli po dešti úplně promáčené. 

Původně jsme měli v plánu návštěvu muzea kuriozit, ale cena vstupenek nás od toho odradila. 180 Kč senior a 155 Kč děti, tak tolik se nám rozhodně dávat nechtělo. Sedli jsme u kašny na náměstí a spořádali jsme svačinu z domova. Na náměstí je spousta krásně opravených měšťanských domů, které jsme si se zájmem prohlédlil. Vylezlo sluníčko a krásně hřálo. Za vytrvalost jsme kluky vzali do cukrárny "V atriu", kde měli výborné zákusky a velký výběr zmrzliny. 

Do odjezdu zbývaly ještě dvě hodiny, které jsme využili k prohlídce historických památek a kostelů. Ještě jsme zašli do jedné zahrady na papoušky, houpačky a jiné atrakce pro děti. 

Cesta zpátky nám trvala opět 2,5 hodiny. Okolí dálnice se hezky zelenalo, a klukům se rychlá jízda, na zadním sedadle autobusu, moc líbila. Byl to, zkrátka, zase jeden vydařený výlet.