Posledních pět let jsem na Velikonoční pondělí nebývala doma. Až na covidový rok začínala totiž od dubna sezóna a otevírala se expozice lidového bydlení a architektury na Vísecké rychtě, kam jsem chodila na brigádu. A v pracovní smlouvě na sezónu jsem měla průvodcovskou službu o sobotách, nedělích a státních svátcích. Tedy i na Velikonoční pondělí, které obvykle vycházelo na začátek dubna.
Lidé ten den obvykle moc nechodili, každý si svátek radši užíval doma, ale co naplat, smlouva je smlouva a nebudu přece hned na začátku sezóny dělat nějaké problémy. Navíc přiznám, že jsem se tam vždycky po zimě těšila a měla jsem tu práci vážně ráda.
Letos ale bude všechno jinak. Rychta se po zimě neotevře, prý se bude asi dva roky opravovat, hlavně je potřeba opravit střechu a po opravě také dojde i ke změně expozice. Jak, to zatím netuším. A tak si teď budu dva roky jenom vzpomínat, jak jsem to tam měla ráda a jak jsem se vždycky na soboty a neděle těšila. Prý s námi za ty dva roky pan ředitel počítá, ale kdoví co bude za dva roky...
Vzpomínání je to někdy nejenom hezké, ale i úsměvné. Třeba ty předloňské Velikonoce, kdy kolegyně Iva ještě marodila po operaci kolene a mně pan vedoucí sehnal na duben na zástup mladou holčinu a povídal mi, že si spolu budeme určitě rozumět.
No což o to, já nejsem konfliktní a myslím, že vyjdu s každým. Za těch 43 let, co jsem chodila do práce, si nepamatuju, že bych se s někým nedohodla a to bývá občas, v převážně ženském kolektivu, dost náročné. Často si některé kolegyně "nesedly" a pak se dožadovaly toho, aby jejich spory řešil vedoucí. Mně se to opravdu nikdy nestalo, takže z toho jsem obavy neměla. Ovšem netušila jsem, co mě čeká...
Tu první dubnovou sobotu se mi ráno povedlo odkódovat rychtu bez houkání, ne jako rok před tím, kdy jsem zahájila špatně zadaným kódem, chalupa houkala a já musela obvolat policajty, bezpečnostní agenturu a toho kdo měl v muzeu pohotovost, abych jim všem řekla, že se nic neděje, že jsem jenom po zimě úplně blbá a špatně jsem zadala kód. Všichni se tomu tenkrát zasmáli a sezóna byla zahájena. Tentokrát to bylo naštěstí bez muziky.
Na rychtě byla po zimě zima, jak v Charkově na nádraží. A nová paní byla zvláštní - asi se tomu říká alternativní. Řekla mi, že má čtyři děti, některé si snad dokonce porodila doma sama, učí je taky doma. Ty malé pak chodí asi dva dny v týdnu do "lesní školky" a velké vozí do nějaké soukromé školy. Ptala jsem se, jak dlouho ta škola funguje a jestli už z ní nějaké děti odešly na střední školy, ale to prý asi ještě ne. Ale povídala o Duškovi, že on je taky zastáncem takového života a učení a jeho děti snad bez problémů studují. No nevím, měla bych z toho trochu strach...
Velikonoce byly ten rok až 18.dubna, a tak jsme se se Silvou, tak se mladá paní jmenovala, stačily od začátku měsíce už trošku oťukat. Problém byl ale v tom, že s sebou brávala do práce ty dvě nejmenší děti, dvaapůlletou Žanetku a asi pětiletého Eliáše Cypriána. Ty dva starší chlapci bývali většinou doma s tatínkem, občas ale také za mamkou přišli... A děti se u nás pochopitelně nudily, nejsme žádný dětský koutek a moc nepomohlo ani to, že jim sebou Silva nosila hračky. Jak to tak děti dělávají, různě se pošťuchovaly, honily po expozici a sahaly na všechno, na co by se sahat nemělo. Silvu to nechávalo v úplném klidu. Eliáše bavilo ubližovat Žanetce a ta se vztekala a válela po zemi. Přitom mívala neskutečně ušmudlanou pusu a odmítala si jí nechat otřít. Proboha, ještě si někdo z návštěvníků bude myslet, že je to moje vnučka! Jednou jsem jí tedy odchytla a pusu jí vlhčeným ubrouskem utřela. To jí rozzuřilo tak, že přede mnou, vřískající jako siréna, utekla do kanceláře a zabouchla za sebou dveře, na tak malé dítě obdivuhodnou silou. Až chalupa zaduněla. Občas jsem myslela, že mi z toho hrábne.
To Velikonoční pondělí se mi přestalo líbit hned od rána, protože už ti první dva návštěvníci, co přišli, když jsem v devět otevřela, "hrozně spěchali", protože toho prý "mají naplánováno hodně" a můj výklad je naprosto nezajímal. Vážně jsem si připadala, že je obtěžuju a zdržuju. Tak proč k nám chodili? Zřejmě jen aby si mohli zapsat do turistického deníku, že tady taky byli. Po nich přišli další dva a ti naštěstí nespěchali a všechno si hezky v klidu prohlédli. Dopoledne na mě poslala Iva koledníky - syna s vnukama, takže mě taky trochu vyšupali, abych do příštího roku "neuschla" a já jsem jim za to dala perníková vajíčka.
Silvini kluci přišli koledovat až asi ve tři hodiny odpoledne a ačkoliv bylo všude sucho, měli všichni tři holiny, ve kterých zřejmě vlezli před rychtou do potoka, protože dělali v síni mokré ťápoty, hledali mámu a ona se jim schovávala v hlavní světnici a tak tam lítali v těch mokrejch holinách kolem dokola přes černou kuchyň, probíhali mezi návštěvníky a hulákali.
Když si pak jeden z nich dovolil vyběhnout s pomlázkou i na mně, řekla jsem mu, že koleduje se jenom od rána do oběda a po dvanácté hodině už ty, co ještě chodili s pomlázkou polévali vodou, tak aby si na mě dal pozor, abych si nedošla pro kbelík. Povídal, že to ale byli u babičky a já mu na to řekla, že to teda má smůlu a že asi vyšupal babičku a dostal koledu od ní. Ode mně nedostali nic, když přišli až po poledni a to jsem i pro ně vajíčka připravená měla. Bylo to ale taky proto, že když tam byli Ivini vnuci, tak se od nich Silva taky nechala vyšupat a nic jim nejenom za to, ale ani za odříkanou koledu, nedala. Když jsem se pak ptala proč, když si sebou nějaká vajíčka ráno přinesla, tak mi řekla, že ty má ale pro svoje děti.
Ach, jak jsem byla ráda, když Iva už od května nastoupila... A divil byste se mi někdo?
Pošlete odkaz na tento článek
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký…
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první…
Jejich podvody jsou natolik mazané, že zamotají hlavu i zdatným…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Je spousta věcí, které člověk tak nějak ví, ale v reálném životě…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci…
Tak tenhle rok jsem se dožila osmdesáti let. Od těch mladších ke…
Končí rok 2024 a já nemusím dlouze a namáhavě přemýšlet o…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
A je to za námi. Zase jedny Vánoční svátky i oslavy Nového roku…
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho,…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Můj zdárný syn Jakub je sice mladším dítkem, ale je to hodně dávno…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Nemám vlastního syna, ale syna, kterého jsem vyvdala. Jeho dítko,…
Čím dál více mě iritují řeči o seberozvoji, nutnosti se neustále…
Alena, dlouholetá kamarádka, jezdí do práce do Prahy vlakem ze…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Včera odpoledne se mi rozeřval na stolku mobil – sousedka Věra:…
Bude to osm let, kdy vyšla má kniha s názvem Život s gamblerem.…
Za komančů k nám do bývalých Sudet občas přijeli, omrkli, vyfotili…
Jsem postižená. Ulítávám nejen na pikantnich historických…
Nejsem věřící, do kostela jsem nechodila. Věci mezi nebem a zemí…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
Většina z nás má doma na stěnách rozvěšeny obrazy, které se…
Nedá se nic dělat, je to tak. Způsobila jsem mezinárodní ostudu a…
Když jsem ve "Foto dne" uviděla snímek kaple sv. Stapina na…
Možná někomu bude moje trápení připadat malicherné, ale nemám komu…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Jsem odpůrce násilí a miluji veškeré tvorstvo, co na zemi žije.…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Poučila jsem se, že nemám dávat na rady druhých. Neustále jsem od…
Spím sama. Nemůžu přece nikoho nutit, když se mnou nechce sdílet…
Rozradostněná a poplatná jsem odcházela z práce. Všechny…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Vyrůstala jsem ve veselé rodině se dvěma sourozenci a byla…
Já bych ho zabil! Chytrý telefon! On vypadá děsně chytře, dokud se…
Když jsem před lety objevila portál i60, zaujal mne natolik, že…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Byl krásný jarní den, celá, celičká příroda se začínala probouzet…
Čekala jsem na parkovišti poblíž nemocnice v autě na manžela.…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Co řeší malí kluci? A mohou jim dědové poradit? Tady je ukázka…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
Na litoměřický Střelecký ostrov naplno dopadá slunce a jaro se…
Když jsem přišla před třemi lety o manžela, kontaktovala mě…
Jsou jisté spojníky mezi námi všemi. Nic nemáme víc společného než…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Na Velikonoce moc rádi jezdíváme na chalupu k mamince a…
Telefon zvoní, aplikace „Můžu to zvednout?“ nic mi nenapovídá.…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
V dobách, kdy ještě dodávky nebyly a kominíci pěšky od domu k…
Chodime tak všichni. Někdy hloubám, proč se mi tam občas dějí…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Narodila jsem se v posledních měsících války, v tehdy…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a…
Stojím na zastávce autobusu, je všední pracovní odpoledne, lidí…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Kamarádka Miluška je strašně odvážná. A taky strašně obětavá.…
V mládí moje nejstrašnější představa důchodce byl pán sedící…
Kdykoliv v nějakém městě objevím stolpersteine, neboli…
O čase jsem už napsal ve svých předcházejících knihách docela dost…
Někdo klepe. Odkládám sklíčko s nachystanou a ještě…
Ačkoliv je malý a otylý, přitahuje ji. Je totiž neskutečně chytrý…
Cukrárna ve Velkých Losinách, myslím tu u zámku, je boží. Z…
Od té doby, co vyšla kniha Život s gamblerem a vznikl stejnojmenný…
Před několika dny byl na i60 vydán článek o věkové…
Ráda bych Vám popsala jednu kouzelnou životní situaci, na kterou…
Ukázkový úvodní text článku
Přiznám se, že mě iritují články rádobyhodnotící chování…
Tyhle prázdniny si užiju. Tyhle prázdniny budou jiný. V …
„Tak copak si dáte?“ zeptal se nás prošedivělý číšník, když jsme…
Seděl v metru a hltal. Horké lasagne. Stačil si je, ještě než…
Pěším turistou jsem pouze v případě nutnosti. Dávám přednost…
Pardubice 1975. Husáka zvolili prezidentem a my maturujeme. V …
Jaro je pro mě nejvíc nejlepší roční období. To letošní si budu…
Dcery mi koupily k sedmdesátinám zájezd k moři. Byl to výborný…
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v…
Je konec prosince 1944. Sníh pokrývá zem jako těžká přikrývka a…
„Honzo, tady máš nakupovací seznam, budu ti povděčná, když dneska…
Cestovní sezónu bydlíkem otvíráme tradičně v polovině března…
Když se nad sebou někdy zamyslím, tak si uvědomuji, že jsem občas…
Protože jsem se narodila jako holka, což táta fakt nečekal. A tak…
S partnerem jsme spolu žili téměř třicet let. Říkali jsme, že v…
Ozvala se mi kamarádka z dětství. Neviděly jsme se už hezkou řádku…
Zde je moje přiznání omylu, o němž jsem si myslela, že je pravdou.…
Dvakrát nadšená jsem z nich tedy nebyla, přesouvali se pomalu…
Jako děti - já, můj brácha a ségra, jsme s rodiči každý rok…
V televizi nejde momentálně nic zajímavého, politické zprávy…
Tento příběh mi vyprávěl můj manžel a natolik mě pobavil, že jej…
Malovat pozadí je totiž zodpovědná a důležitá práce, která si žádá…
Ten den jsem neměla moc dobrou náladu, a tak mě poslední jedovatý…
„Jednoho dne poštou ranní, růžové mi přišlo psaní.“ No, tak to…
Blížilo se léto a my vymýšleli, kam to letos bude. Poznávačka?…
Budu vám vyprávět příběh, který se stal před patnácti lety. A…
Ten dům stojí v Husově ulici, kousek pod náměstím a dnes vypadá…
Ten kompost tam byl snad odnepaměti. V rohu zahrady ho…
„Jak jde kroj, tak se stroj“, říkávala moje máti, když jsem se v…
Někdy se zdá, že jsme na světě jen chvíli a někdy zase, že čas se…
Dělá mi radost dávat lidi dohromady. Hlavně ty, které k sobě…
Léto. Toužebně očekávané, poetické, ale nevypočitatelné. Nemá…
Blízkých lidí, kteří v různých fázích času můj život…
Máte rádi poštu? Myslím jako instituci? Já ne. Jsem moc ráda, že…
Kameny, o nichž bude řeč, nebyly samozřejmě ledajaké. Byly velké,…
Do toho vlaku jsem se dostal vlastně náhodou. Původní záměr byl…
Myslím si, že ono rčení se z lidské společnosti nikdy…
Ráda bych vás potěšila příběhem mého muže z jeho báječných…
Rodiče zastávali názor, že s čím mě seznámí oni, tak nebudu…
BORO je zkratka, která se používala za socíku v armádě. Znamená…
Zdědit můžeme opravdu kde, co. Movitého i nemovitého. Třeba špatné…
Můj manžel je hodný a důvěřivý člověk. Občas jsem měla pocit, že…
Letní snění – moc hezké téma. Příjemná představa – ležím s …
Asi jako každé dítě, i já jsem…
V jedno krásne prázdninové popoludnie sa v našom meste zišla…
Píše se rok 2002. Nenechte se zmást, nejedná se o název jednoho v…
„Jirko, nešel bys se mnou na dvojku? Potřebovala bych ti něco říct…
Utekla jsem. Nic jinýho se nedalo dělat, než se sebrat a utíkat.…
Čekání v prostorách odletové brány („gate“) nemusí…
…a žízeň uhasíš, po dlouhé, dlouhé době. Jako když z podzemí…
Stalo se jednoho z nejžhavějších dní tohoto léta. Cestou z práce…
Prázdninové měsíce potvrzují teorii o relativitě času. Vždy…
Procházím uličkami města, které jsem si, právě tak jako před…
Už jste někdy něco vyhodili a dodatečně jste toho litovali? Mně se…
Je to jen můj pohled. Každý to má jinak. Nechci se dívat do stěn…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %