Jako druhorozený syn krále Václava I. a Kunhuty Štaufské byl nasměrován k církevní kariéře. Přesto se z něho stal obratný politik, obávaný válečník, muž své doby. Díky Horám Kutným byl spíše stříbrný, železným ho nazývali Kumáni.  

V dobách jeho největší slávy spadaly pod českou korunu území přes Alpy až k Jaderskému moři. Sahal po římské koruně, ale k dobrým mravům tehdejší doby patřilo zvolit slabého a dobře ovladatelného panovníka. Tím vypadl z nominace. Do popředí se vyšvihnul Rudolf I. Habsburský, zvolený roku 1273 bez Přemyslova vědomí a přítomnosti římskoněmeckým králem. Český král však dědičně patřil k sedmi kurfiřtům, tj. volitelům panovníka Svaté říše římské s čestnou funkcí arcičíšníka. Není divu, že s volbou povýšeně nesouhlasil.

Obratnou a populistickou politikou Habsburk izoloval Přemyslovu rakouskou podporu a začal se přátelit v Uhrách. Když se schylovalo k vojenskému střetu, vzplál odboj české šlechty. Na dvou frontách se bojuje těžko, a tak zvolil menší zlo a roku 1276 se Vídeňským mírem vzdal rakouských držav. Tím Přemyslova vláda začala blednout, ažaž nakonec 26.srpna 1278 na den svatého Rufa vyhasla úplně. Oba panovníci se střetli v dolním Rakousku u Dürnkrut na Moravském poli.

V raném středověku bylo válčení čestným a rytířským zaměstnáním. Z očí do očí, jako na turnaji. Bez lsti a velkých taktických manévrů. Pravidlo Habsburk porušil. Dnes je návrší holé, ale tehdy bylo z části pokryto lesíkem a za ním se skryla jízda jistého Ulricha von Kapellmana,  připravená železným pánům vpadnout ze zálohy do boku. Pro čestného rytíře věc nepředstavitelná. Stál jsem na bojišti a představil si hradbu železných pánů, drtící první řady nepřátel, když v tom jeden z nejvěrnějších, Milota z Dědic, zpozoruje nebezpečí. V dobré víře strhne část vojska a změní směr útoku, aby eliminoval boční napadení, což se ostatním zase jevilo jako opouštění bojiště. Jednotný šik a disciplína se rozpadají, do myslí Přemyslových vojáků se vkrádá slovo zrada, která možná dodnes přetrvává nejenom v učebnicích. Výsledek bitvy však předurčil tehdy neokoukaný taktický manévr, výpad do boku nepřítele a údajná zrada je pouhý mýtus.

Český král padl nebo spíše byl ubit, a protože jeho následník, kralevic Václav, byl ještě dítě, nastaly pro české a moravské země zlé braniborské časy.

Ale i tak...nevidím u nás v současnosti nikde politika podobného formátu, natož kterého by respektovala celá Evropa.

Zámek Dürnkrut.

Jedenspeigen

 a mezi nimi hned u hlavní silnice památník bitvy.

Když se podíváme na text výše uvedeného pomníku, tak čteme, že je zde Přemysl Otakar II. uveden jako Otakar Český, což koresponduje s tím, že v německých zemích byl zám jako Otakar.