Možná se zeptáte proč do lékárny, tak já to vysvětlím. Na pondělí 12.2.24 jsem byla objednána k mému očnímu lékaři na preventivní prohlídku. Bylo to dopoledne v 9.30 h., ale na řadu jsem přišla asi tak za hodinu. Moc jsem se nedivila, protože to už znám. Dostala jsem recept na oční kapky a leták na kapky proti slzení očí.

V lékárně jsem si vyzvedla, co jsem potřebovala, koupila dortíky a pečivo. Jenom ty kapky na slzení jsem si ve městě nekoupila kvůli ceně. A tak jsem si dnes, což je úterý, zavolala do  lékárny, kam běžně chodíme, kde je měli za přijatelnější cenu. Další návštěvu mám až za tři roky, tak doufám, že do té doby neoslepnu.

Myslela jsem, že pro ně pošlu manžela, ale únor si hraje na jaro, takže venku bylo krásné slunečné počasí a byl by hřích toho nevyužít. A další hřích by byl to jaro venku nevyfotit. Rozhodla jsem se, že nepůjdu po hlavní ulici, ale vezmu to jinudy. No, kdo by se nechtěl projít ulicí, která se jmenuje V zahrádkách. Je to ulice, kde nejsou jen tak obyčejné domy, ale krásné vily z dob dávno minulých. V lékárně jsem to už měla připravené, chvíli jsme si s paní lékárnicí popovídaly, zasmály se, popřály si hezký den a já se vydala domů.

No domů, v plánu jsem ještě měla, že to vezmu kolem rybníka a pozdravím kachničky. Na horách zřejmě tál sníh, u nás každý den pršelo, takže rybník byl opravdu hodně plný. Přes hráz se valila spousta vody a provázel to docela velký hukot. Pozdravila jsem kachny, popřála jim štěstí a šla domů. Cestou jsem ještě fotila, únor si nebe opravdu vymaloval, přiznám se, že jsem byla  moc ráda, že jsem si do té lékárny šla sama. 

Jedno rčení říká, že únor bílý pole sílí, ale letos se mu do sílení polí nějak nechce. Sníh na 1. máje jsem už zažila. Zima mi moc nechybí, ale měla by se řídit kalendářem. Zvu vás na fotoprocházku jarem v únoru a přeji pohodu a hlavně zdraví.