Když člověk musí do práce denně dojíždět autobusem, bývá to zdrojem stresu a nepohodlí. Ale někdy se stane, že se přihodí něco, na co se později vzpomíná s úsměvem.
Špatná noc, nad ránem jsem se vzbudila a do budíku jsem už nezabrala. V ranním autobuse je vydýcháno, školní mládež pospává. Je leden, takže tma a číst se nedá. Snažím se udržet hlavu vzpřímenou – holka, to dáš, vydrž, zbývá dvacet minut! Najednou střih, autobus stojí, všichni lidé vystoupili, jsme na místě. Jasně, usnula jsem jako podťatá, ještě že jezdím až na konečnou.
Řidič už zavřel dveře, rozbalil si svačinu a pustil nahlas rádio. Neviděl, že tam ještě sedím (nejsem zrovna vysoká). Zvedám se ze sedadla a jdu k němu. Nesměle špitám: "Můžete mi prosím otevřít dveře?" Nic, rádio jede skoro na maximum. Tak jsem se nesměle dotkla jeho ramene...Řidič zkoprněl, nadskočil na sedadle, až mu málem vypadl ten chleba, a zíral na mě s nefalšovaným děsem v obličeji, jako by spatřil ducha. Naštěstí to rychle rozdýchal a vypustil mě ven. Uf! Zvládli jsme to oba.
Podobná situace nastala jindy a s jiným řidičem. Z autobusu postupně vystoupili všichni kromě mě (a řidiče, pochopitelně). Seděla jsem hned za ním, dobře ukrytá za přepážkou řidičského sedadla. Šofér usoudil, že je ve voze sám. Rádio na plné pecky, houpal se do rytmu veselé písničky, lehce přizvedl levou hýždi, potom druhou a pořádně si pšoukl. Konečná. Zamířím ke dveřím a periferním zrakem vnímám ten úžas, když řidiči vše došlo.
Na závěr trochu tromantiky...Opět ranní autobus, zimní temnota venku i uvnitř, řidič milosrdně zhasl, aby se dojíždějící žactvo dospalo. Ale rádio si pustil, aby snad neusnul jako ostatní. Zrovna běžel pořad o Francii, byla to beseda s někým, kdo žil v Paříži, mluvili o různých zajímavostech. Rozhovor přerušil hudební vstup – šlo o slavnou píseň z r. 1969 "Je t´aimé...moi non plus", duet nahrál Serge Gainsbourg s Jane Birkinovou, nejspíš ho znáte, byl to docela velký hit.
Blížíme se k další zastávce, stojí tam nějaký rozespalý studentík. Dveře autobusu se otevírají a hoch nastupuje přesně ve chvíli, kdy se z rádia ozývá závěr té písně, vášnivé milostné vzdychání. Kluk se užasle zahleděl do útrob temného autobusu a chvilku váhal, jestli ještě nespí. A pak si koupil lístek a mně zůstal jen zvláštní pocit okouzlení z toho prchavého okamžiku.
Pošlete odkaz na tento článek
Dnes bohužel žádná legrace ani erotika, ale nepříjemný…
Už dávno jsem si zvykl, že občas tuto větu slýchám od různých lidí…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %