Moje sestra je sice o dva roky starší než já, ale je neskutečně činorodá a má spoustu zájmů, kterým by se, upřímně řečeno, těžko mohla věnovat někde jinde, než v Praze. No jo v Praze, tam je blaze... Takže na rozdíl ode mě se stále vzdělává, chodí na nejrůznější kurzy a zabývá se i pro mě těžko pochopitelými činnostmi.
Tuhle mi psala:
"Ahoj, tak jsem měla včera žonglování. Kamarádka Majka přišla asi o 10 minut později a ještě mi misto žonglování vyprávěla, jak byla s manželem asi na 4 nebo 5 denním wellnesu, s bazénem, masážemi a skvělým jídlem. Že to sice bylo ukrutně drahé, ale stálo to za to a že tam jezdí každý rok. Manžel je advokát tak si to můžou dovolit...
Když tak na tom wellnesu plavala v bazénu, dala se do řeči s nějakou spoluplavkyní ...jestli jsou taky z Prahy, paní řekla že jo, ale že se s tím nikde v Čechách raději nechlubí, protože jsou všichni proti Pražákům zaujatí. Majka jí na to řekla, že ona sice je v Praze 50 let, ale taky je náplava, z Varnsdorfu. Paní se podivila a řekla že její manžel je odtamtud taky a že ji seznámí. No a představ si, že ten pán je ročník 1956, v našem rodném městě má ještě domek po rodičích a všechny nás znal, i Majku a její maminku ze školky a družiny, mě, tebe, Zdeňku, Jarmilu...
A jmenuje se Zbyněk S..... "
No a já na to Evě odepsala, že ho pochopitelně znám, že jsem s ním chodila na základce do třídy a navíc si i pamatuju, že maminka říkala, že byla s tou jeho v porodnici a on je myslím narozený o dva dny dřív než já. Svět je totiž hrozně malej a lidi o sebe zakopávají na každém kroku.
Je pravda, že jsme ani nikdy neměli žádný třídní sraz, ale teda zrovna s ním bych se vidět asi ani nemusela. Myslím, že si chlapec tehdy šlapal na jazyk a od šesté třídy, kdy už jsme z naší školy přešli na druhý stupeň na náměstí, stejně chodil do jiné třídy a prakticky už mě vůbec nezajímal... Tam byli starší, zajímavější a hezčí kluci.
Nedalo mi to a šla jsem se podívat do starých fotek. Když jsem se pak dívala na tu fotku, musím přiznat, že nejhezčí kluk v naší třídě byl tehdy Vláďa, ale nepatřil zrovna k těm nejchytřejším, to teda ne. Je to ten vpravo dole (Zbyněk je ten ušoun vlevo nahoře). Vláďa byl vysoký, měl sportovní postavu, tmavé oči a na bradě měl úplně stejný ďolíček, jako Vinnetou! Bylo nám asi tak dvanáct let, když jsme si jednou venku s klukama na ty indiány hráli. Kluci byli pochopitelně silnější, nás holky zajali, svázali nám ruce a vlekli nás k mučednickému kůlu. Mě před sebou strkal zrovna Vláďa a já jsem se samozřejmě bránila jak se dalo. A tak mě najednou napadlo, že bych mohla k útěku využít momentu překvapení a spadla jsem na něj dozadu! Překvapení to teda bylo, protože se ozvalo zlověstné křupnutí a místo toho, abych někam utíkala já, rozběhl se s ukrutným řevem domů Vláďa.
Druhý den ve škole se pak pyšnil sádrou na které měl namalované dva křížky - zlomenina byla dvojitá!!! Občas si říkám, že stát se to dneska, jeho rodiče by to určitě řešili oznámením do školy a požadavkem na náhradu bolestného. Takže bych dostala nejmíň ředitelskou důtku, ne-li dvojku z chování a naši by mě za to určitě doma nepochválili. Jenomže byla jiná doba, děti si prostě hrály venku a občas s nějakou odřeninou, nebo zlomeninou holt z venku přišly a nikoho nenapadlo, dělat z toho záležitost a hledat viníka, tak jak je to dneska obvyklé. Vláďovi naštěstí ta ruka dobře srostla, žádné následky neměl a vlastně ani nevím, na jakou školu po základce šel. Vím jenom, že to byl opravdu hezký a urostlý chlapec a na vojnu ho odvedli k hradní stráži. Určitě mu uniforma slušela, i když tenkrát ještě hradní stráž neměla ty parádní, trochu snad i operetní uniformy od pana Theodora Pištěka. V té si svou vojnu o víc jak dvacet let později odsloužil můj syn.
Ze spolužáků si ještě vzpomínám na Roberta, který s námi chodil do první a druhé třídy. Po prázdninách pak už do třetí třídy do školy nepřišel, s rodiči emigrovali a třídní učitelka nás nechala každého napsat mu dopis, ve kterém jsme mu měli napsat, jak nás to mrzí a že to jeho místo v lavici na něj stále čeká... Jestli mu to nějak odeslala netuším, ovšem zcela určitě vím, že o tom, co by čekalo po případném návratu na jeho rodiče se nám "soudružka" ani náhodou nezmínila...
No jo, byla to doba mého dětství a mládí, nejrůznějších vzpomínek na ní mám spoustu. V něčem to ale byla skutečně divná doba, nemyslíte?
Pošlete odkaz na tento článek
Pardubice 1975. Husáka zvolili prezidentem a my maturujeme. V …
Moje maminka klesla před branami vyššího vzdělání, jak občas sama…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Někdo klepe. Odkládám sklíčko s nachystanou a ještě…
Ukázkový úvodní text článku
Tyhle prázdniny si užiju. Tyhle prázdniny budou jiný. V …
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v…
Je konec prosince 1944. Sníh pokrývá zem jako těžká přikrývka a…
Protože jsem se narodila jako holka, což táta fakt nečekal. A tak…
Dvakrát nadšená jsem z nich tedy nebyla, přesouvali se pomalu…
Jako děti - já, můj brácha a ségra, jsme s rodiči každý rok…
V televizi nejde momentálně nic zajímavého, politické zprávy…
Tento příběh mi vyprávěl můj manžel a natolik mě pobavil, že jej…
Malovat pozadí je totiž zodpovědná a důležitá práce, která si žádá…
„Jednoho dne poštou ranní, růžové mi přišlo psaní.“ No, tak to…
Budu vám vyprávět příběh, který se stal před patnácti lety. A…
Ten dům stojí v Husově ulici, kousek pod náměstím a dnes vypadá…
Ten kompost tam byl snad odnepaměti. V rohu zahrady ho…
„Jak jde kroj, tak se stroj“, říkávala moje máti, když jsem se v…
Někdy se zdá, že jsme na světě jen chvíli a někdy zase, že čas se…
Blízkých lidí, kteří v různých fázích času můj život…
Kameny, o nichž bude řeč, nebyly samozřejmě ledajaké. Byly velké,…
Rodiče zastávali názor, že s čím mě seznámí oni, tak nebudu…
BORO je zkratka, která se používala za socíku v armádě. Znamená…
Prázdninové měsíce potvrzují teorii o relativitě času. Vždy…
Pánové, obdivujete rádi ladné a okulibé ženské tvary? Dámy, nosíte…
Když pozoruji své vnuky, ty do 13 let, tak si říkám, co všechno…
Kdysi byl hodně oblíbený vtip o silně agresivním středně velkém…
Občas si připadám děsně mladá a skotačivá. Ráno spolknu ibalgin,…
Když mi bylo téměř 13 roků, naši se rozhodli k návratu do rodného…
Na půdě u dědečka jsem našla deštník po pradědovi. Byl starý,…
Tato příhoda se mi stala před několika lety. Jezdívala jsem…
Hned v úvodu se přiznávám: žádné specifické nemám. Hezké a šťastné…
Můj tatínek miloval fotbal. Napjatě sledoval všechny přenosy v…
Mám ráda příběhy o lidech, i o věcech. Příběhy z klikatých uliček…
V životě každého člověka je jistě mnoho krásného. Něco trvá…
"Podzime, podzime, zas už nosíš déšť a…
Jsem optimistka. Na známou otázku, zda-li je sklenice napůl plná…
Psal se rok 1987. Bylo mi 29 let, pomalu se mi blížila třicítka a…
Nelahozeveský venkovský fotbal, to byla kdysi paráda. Říkalo se…
Po letech vzpomínám na slova mého dědy, který tehdy slavil…
Pamatuju si to jako dnes. Bylo mi osmnáct, vlasy jsem měl hustší…
Bylo – nebylo? Ale bylo a starému pánovi se vybavují vzpomínky na…
V první části jsem se věnoval popisu našeho rodinného…
Nikdy jsem tam nebyla, ale viděla jsem ho! Od té doby mám tenhle…
Nejdřív to vypadalo, že můj život bude jedna dlouhá řada…
Potkávám ji po dlouhých letech v podzemních chodbách…
Letošní zima s přívaly sněhu a mrazem přivádí mé dva vnoučky - 4 a…
Bude mi 80 roků, takže už mám pochopitelně svůj každodenní rituál.…
K historkám lázeňským patří neodmyslitelně švihák lázeňský.…
Truhlářství. Vůně trámů, fošen, pilin, prostě dřeva v jakékoli…
Jíst se musí, to dá rozum. Bez jídla bychom to nedali, a to by…
Už od mládí jsem byla samotářská, neměla jsem ráda nic divokého,…
Jako první obrázek ukazuji naši třídu ve škole v Protivanově v…
Nedostali? Tak to jste zřejmě byli vzorní žáci či studenti! Já s…
Téma učitel mě zaujalo a přemýšlela jsem jen pár sekund. Jako…
Pokud vzpomínáme na školní léta, vybavíme si nejspíš své oblíbené…
Kdysi jsem kdesi četla, že zapomeneme za týden jmého slavného…
Gymnáziem J.A. Komenského prošly za dobu jeho historie tisíce…
Jako úvodní obrázek ukazuji naši školu v rodné vesničce Protivanov…
„Tak jak ses vyspal?“ ptá se žena po ránu. Po pravdě řečeno, nijak…
Píše se rok 1970 a já začínám chodit do první třídy. Vykulená,…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký…
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první…
Jejich podvody jsou natolik mazané, že zamotají hlavu i zdatným…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Je spousta věcí, které člověk tak nějak ví, ale v reálném životě…
Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci…
Tak tenhle rok jsem se dožila osmdesáti let. Od těch mladších ke…
Končí rok 2024 a já nemusím dlouze a namáhavě přemýšlet o…
A je to za námi. Zase jedny Vánoční svátky i oslavy Nového roku…
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho,…
Můj zdárný syn Jakub je sice mladším dítkem, ale je to hodně dávno…
Nemám vlastního syna, ale syna, kterého jsem vyvdala. Jeho dítko,…
Čím dál více mě iritují řeči o seberozvoji, nutnosti se neustále…
Alena, dlouholetá kamarádka, jezdí do práce do Prahy vlakem ze…
Včera odpoledne se mi rozeřval na stolku mobil – sousedka Věra:…
Bude to osm let, kdy vyšla má kniha s názvem Život s gamblerem.…
Za komančů k nám do bývalých Sudet občas přijeli, omrkli, vyfotili…
Jsem postižená. Ulítávám nejen na pikantnich historických…
Nejsem věřící, do kostela jsem nechodila. Věci mezi nebem a zemí…
Většina z nás má doma na stěnách rozvěšeny obrazy, které se…
Nedá se nic dělat, je to tak. Způsobila jsem mezinárodní ostudu a…
Když jsem ve "Foto dne" uviděla snímek kaple sv. Stapina na…
Možná někomu bude moje trápení připadat malicherné, ale nemám komu…
Jsem odpůrce násilí a miluji veškeré tvorstvo, co na zemi žije.…
Poučila jsem se, že nemám dávat na rady druhých. Neustále jsem od…
Spím sama. Nemůžu přece nikoho nutit, když se mnou nechce sdílet…
Rozradostněná a poplatná jsem odcházela z práce. Všechny…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %