Nevím, zda je to neduh, nešvar a svízel jen naší domácnosti, anebo se vyskytuje i u vás. Totiž, náhlá ztráta věcí, které nemůžete najít zrovna ve chvíli, kdy je potřebujete, ale které jsou běžně na očích v době, kdy jich netřeba.
Tak například před Vánoci jsem asi dva dny hledal stojánek na vánoční stromek. Mívám ho běžně v garáži na jedné z polic. Celý rok si říkám, že ho musím dát někam jinam, že mi tam překáží. Až do chvíle, kdy jej skutečně potřebuji... Pracně doluji huňatou jedli ("hlavně, aby neměla moc řídké větve jako loni," zněl povel manželky) z kufru vozu, hlasitě a místy i peprně nadávám, protože plno jehličí zůstává v autě, navíc ve všemožných štěrbinách mezi sklopenými sedadly, z nichž je už nikdy nevytáhnu. Říkám si, hned ho usadím do stojanu, abych to měl za sebou, a tak si pro něj jdu na místo, odkud na mě celý rok pokukuje. A ejhle, stojan nikde. Po hodině hledání to vzdávám s poznámkou "ráno moudřejší večera." Jenže ani druhý den nejsem úspěšný. Prošmejdil jsem celou garáž, kůlnu jednu i druhou a nic. Až třetí den jej žena přinesla ze sklepa, kde zrovna hledala úplně něco jiného.
Včera jsem vařil. Do masa jsem potřeboval dát pár kuliček jalovce. Prohledávám šuplík snad se třemi desítkami pytlíků nejrůznějšího koření, ale jalovec nikde. Musí tam být, vždyť jsem ho tam nedávno viděl! Přehrabuji mezi jednotlivými pytlíky a začnu si zpívat lidovku "Vysoký jalovec, vysoký jako já...". Vidím dva pytlíky pepře mletého, jeden pytlík pepře celého, tři sáčky kari koření, po dvou houbového koření, majoránky, sušené petržele, badiánu, červené sladké papriky (tu jsem před několika dny nemohl najít), koření na grilovanou zeleninu, krkovičku, na guláš atd. Jen jalovec nevidím. Začínám běsnit. Ta flákota by se asi klidně bez jalovce obešla, ale protože vím, že jsme ho měli, jen ho zrovna teď nemůžu najít, o to víc ho na to maso potřebuji mít. Po dvaceti minutách jej konečně najdu - ve vedlejším regálu mezi práškem na pečivo a skořicovým cukrem. Nikdy bych jej tam nedal. Ulevuji si druhou slokou "Uvázali kóóózu u trtrtr u trtrr..."
Každý rok, ale opravdu každý rok před nakládáním zelí hledám sirné knoty. Keramický hrnec, zvaný zelák, se musí "vydesinfikovat" sírou. A protože vím, že si každoročně kupuji novou krabičku sirných knotů, bývám v klidu do chvíle, než ty knoty opravdu potřebuji. Od října do začátku září se krabička se sirnými knoty choulí v jedné z kuchyňských skřínek. Na konci září, když si přivezu krásně nakrouhané zelíčko, sirné knoty zmizí. Najdu je zpravidla pár dní poté, co zelí naložím.
A tak máme doma nejmíň patero krabiček sirných knotů, aspoň troje zahradní nůžky, dva rýče, tucet vteřinových lepidel, nepočítaně šroubků, matic, vrutů a hmoždinek všech velikostí. Věci, které hledám, průběžně dokupuji, takže se nám hezky (vlastně spíš nehezky) kupí, ovšem jen do chvíle, když je právě potřebuji. To najednou zmizí. O tom, že hledám ponožku do páru, občanku v peněžence, když si ji úřednice vyžádá, pumpičku na kolo, když se chystáme na výlet, cestovní pas den před dovolenou či velký technický průkaz, když jedu s autem na technickou prohlídku, už raději psát nebudu...
Nevíte náhodou, proč ty věci nezůstávají na svých místech? Proč se neustále přede mnou schovávají? Proč pořád musím v duchu parodovat píseň "Řekni, kde ty věci jsou, co se s nimi mohlo stát, řekni, kde ty věci jsou, kde mohou být...?"
Pošlete odkaz na tento článek
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
Je spousta věcí, které člověk tak nějak ví, ale v reálném životě…
Alena, dlouholetá kamarádka, jezdí do práce do Prahy vlakem ze…
Většina z nás má doma na stěnách rozvěšeny obrazy, které se…
Jsem odpůrce násilí a miluji veškeré tvorstvo, co na zemi žije.…
Spím sama. Nemůžu přece nikoho nutit, když se mnou nechce sdílet…
Ráda bych Vám popsala jednu kouzelnou životní situaci, na kterou…
Už jste někdy něco vyhodili a dodatečně jste toho litovali? Mně se…
Něco jsem na sociální síti okomentoval a stal se členem skupiny…
Klienti Úřadu práce ČR už nemusí u žádostí o příspěvek na bydlení…
Přestože měli moji prarodiče doma elektrický vysavač, babička čas…
Senioři jsou vesměs s vybavením své domácnosti spokojeni. Za nákup…
Esenciální oleje v kombinaci s difuzérem dokáží…
Žena v kuchyni tvoří nějakou dobrotu. Vánoční pohoda je narušena…
Děsí mně domácnosti zarovnané starými nepotřebnými krámy. Už jsem…
Jednoho dne se mi na kuchyňské lince začali objevovat mravenci. Ne…
Blíží se období, kdy se opět po roce všude objeví dýně. Dekorace…
Když jsme se z velkého třípokojového panelového bytu přestěhovali…
Každý máme nějaký předmět, který se dědí. Z otce na syna.…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %