Přípravy jsme nepodcenili. Dědeček dopoledne umlel tatarák, usmažil topinky a s Petrem si na něm hned místo oběda pochutnali. Já jsem si ho nechala až na večer, abych se měla na co těšit.

Taky jsem udělala na večerní posezení u televize chlebíčky a pár zákusků, ale žádná oslava se u nás nekonala.

Petrovi zase večer utekl pes a on tím pádem neměl vůbec na nic chuť. Hrozně ho to rozhodilo, pořád si myslí, že Čenda je jeho hodný a poslušný pes a kamarád a nechápe, proč mu to dělá. No přece proto, že je to zvíře a nemůže mu připisovat lidské vlastnosti. Navíc byla ve vesnici asi Andulka u kamarádky Amelky a kdo ví, kudy odpoledne chodily a pes celou tu trasu určitě proběhl s nosem u země. On si to v té své psí hlavě ještě nesrovnal, že už jeho a pána paní s Andulkou opustily, že je prostě už vůbec nezajímají a on tím trpí a když jdou nebo jedou na koních okolo, tak v kotci tesklivě vyje, protože byl zvyklý běhat s nimi. Debušce je to úplně jedno, ta je ráda tady, doma. Holt jiná nátura.
A dědeček snědl pár chlebíčků a odešel v půl osmé spát...

Obešla jsem dvakrát vesnici, došla se podívat až na samotu Na mlejně, jestli někde nestojí Petry auto, ale nikde nebylo a pes taky ne. Přišla jsem domů zpocená jako myš a skončila rovnou ve sprše.

Pes se večer asi v půl deváté vrátil, byl se prý podívat na Mukařově u Petrova kamaráda Jirky. Jirka to Petrovi psal a že ho poslal domů. Že prý mu řekl, ať jde domů, že budou bouchat rachejtle a udělá nejlíp, když půjde domů. No a on teda odešel, je to inteligentní zvíře a spoustě věcí rozumí...

Když mi to Petr řekl, došla jsem se podívat na dvůr, zavolala jsem "Čendo!" a už tam byl! Ucouraný a celý od bláta, ale on je vlk samočistící, do rána to z něho spadne. Tak jsem mu vynadala, že je pěknej hajzl a dobytek a ať se stydí a on se opravdu tvářil, že se stydí. Zavřela jsem ho k Debušce do kotce a za trest nedostal večeři.

Petr mi slíbil, že k nám přijde, ale klasicky se na to vykašlal. Tak jsem u televize vydržela sama do půlnoci a pak odešla do postele. Venku sice něco málo bouchalo, ale byla mlha a nic nebylo vidět. Prostě to stálo za starou belu, jako celej ten loňskej rok. Snad už bude líp.

Chvilku po půlnoci mi volal vnuk Péťa, aby mi popřál do nového roku. Zlatíčko moje. Tátovi se prý nedovolal, asi už dávno spal.