Probělené ulice od čerstvě napadaného sněhu jsou vyčačkané světelnými náhrdelníky. Je tu adventní čas. Namísto „Vánoce, vánoce přicházejí“ si pobrukuji píseň „To zas byl den“ sotva slyšitelně, neboť zpívám falešně a po pravdě si nepřeji vzbuzovat další povyk.
Fleky na šatech a rozplácnutí se na chodníku stačilo! Potřebuji se ve zdraví vrátit domů.
Dnešní nepohodu odstartovalo obyčejné zaspání, které nastaví zrychlené kmitočty u všeho, co následuje po zjištění, že budík stávkoval. Přichystaný lék, který musím po ránu pozřít na lačno, jsem svou zbrklostí odfrnkla kamsi pod pohovku. Nebyl čas jej lovit. Aspoň se napiji čaje, říkám si, ale ani k tomu nedošlo. A poté, co jsem se vypotácela z baráku, podjely mi na namrzlých schodech nohy, čímž vyloudily podivné škubavé kreace mé maličkosti a já se poroučela v „mišelinkovém“ kabátě jako vorvaň k zemi. Snad mne nikdo neviděl, fňukala jsem si pod nos a belhala se na metro.
Ve vlakové soupravě jsem se s bolestí v zádech usadila na ještě neobsazené sedadlo, bylo to o chlup. Výrostek naštvaně sykl, nicméně svůj boj o volné sedadlo nevzdal a přes uličku zabodoval v rozstřelu s jinou starší osobou. Já se mezi tím smiřovala s mou ranní útrapou. Trhla jsem si zády při pádu, auauau, a nové šaty, neplánovaně nabatykované černým čajem, budou asi na odpis. Žralo mne to – nové šaty! Kruci! Jak se mi to mohlo stát?
Hrnky mám ve zvyku uklízet dnem dolů. Je to praktické. Bafnu hrnek za ucho a bez dalších manipulací jej přemístím na linku či stůl a mohu nalévat. Nu dnes, v réžii automatizmů jsem popadla hrnek za ucho, přemístila na linku a z konvice bezstarostně nalévala. A pak už jen ječela. Hrnek byl dnem vzhůru. Pohled na hnědou louži a mokrý svinčík všude okolo, včetně fleků na šatech, mne dostali do bezmocného vzteku. Než jsem si vše srovnala v hlavě, hnědá měňavka pomaloučku ztékala z potřísněné linky na podlahu. Kap, kap, kap.
Pohled na hodinky mne ujistil o mém velkém zpoždění. „Už musím utíkat, nebo nestihnu školení!“ velím sobě s povzdechy zoufalství, „není čas se převléknout, však na toaletách se dám do pořádku“. Opustila jsem čajový nepořádek a běžela na městskou, ehm jak, to už víte.
V učebně jsem v lavici seděla déle, než je zdrávo, protože fleky na šatech jsem na toaletách nedokázala odstranit, naopak, ještě je zvýraznila tím, že jsem látku podmáčela. Tudíž mi nezbylo improvizovat a fleky zamaskovat plédem omotaným okolo pasu. Vypadala jsem jako pastevkyně ze salaše. „Chjóóóó. Už aby byl konec, jsem tady stejně marná, nevnímám, necítím se dobře,“ litovala jsem se. Ale to už jsem uslyšela tleskání, popadla kabát, pod který jsem s úlevou ukryla mou dnešní půvabnou salašnickou eleganci a vystřelila domů. Záda pobolívala, ale zpívala jsem si. Ovšem, to už také víte.
V teple domova jsem prostřednictvím videohovoru nepříjemné zážitky dne zrekapitulovala mé kamarádce Libušce, která ihned můj splašený den odlehčila slovy: „Jáňo, dej si panáčka, už na to nemysli, přeci i advent může mít své dny."
Pošlete odkaz na tento článek
Už to na mně zase jde. Vánoční cukroví. Jak se blíží Mikuláš, mám…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %