Sotva jsem se z toho jakž takž vyhrabala, dosáhla jsem středního věku a na uvítanou jsme vletěli s tatínkem starou škodovkou pod kamion. A výsledek? Krvácení do mozku a těžký otřes mozku… A já byla zase na začátku. A i střední věk života byly jen tělocvičny, tepláky, cvičení.

Když mi bylo 60 let, úplnou náhodou a omylem jsem zhlédla dokument o kvantové fyzice. Že fyzika může být něco tak zajímavého, mě úplně fascinovalo. Začala jsem na internetu vyhledávat články o kvantové fyzice a kvantové mechanice. Kromě článků jsem hledala i nějaké knihy s touto tématikou. Zaujaly mě hlavně od Franka Kinslowa o kvantovém léčení. Ozvala se ve mně bývalá rehabilitační sestra. Hned jsem si nějaké knihy koupila a četla a četla.

Poté na mě na internetu vyskočila nabídka, že Frank Kinslow se zúčastní Flow summitu, a já měla možnost zakoupit si účast na internetovém přenosu. Neváhala jsem. Dnes vím, že to byl nejlepší kup mého života. Naučila jsem se „vyčistit si mozek“ a „zastavit myšlenky“ a spoustu dalších věcí i od jiných přednášejících. Ale hlavně jsem se naučila, že nikdy není pozdě začít žít a jaký si člověk naplánuje život, takový žije.

Začala jsem tedy podle rad přednášejících na summitu nejen zkoušet určité techniky, ale hlavně žít. Můj život se změnil. Pomalu, postupně, ale změnil. Pochopila jsem, že člověk nemůže vždy a ve všem bezhlavě věřit druhým a když oni tvrdí, že podle zákonů medicíny v mém případě bude už jen hůř a problémů bude přibývat a že se mi nedá pomoci… Nemusí to být pravda, pokud já v hloubi duše a v hloubi mozku a podvědomí to nedopustím.

Bylo to šílené a hodně těžké, přesvědčit sama sebe, že nemají pravdu ti, co mi toto říkají, i když mají bílé pláště a titul. Začala jsem na sobě dennodenně pracovat. Na svém vědomí, na svém podvědomí, na víře, že nemocí a bolestí, nemocnic, léků a injekcí už bylo dost a že teď je čas na štěstí, na to žít a těšit se ze života, na to být šťastná.

Jako první velkou změnu jsem uvítala možnost vést cvičení čchi-kung u nás ve spolku jako lektorka pro další vozíčkáře. Lidé se dozvěděli, že teď hodně čtu, studuji, učím se, zajímám se o čínskou medicínu, o možnosti sebeléčby. Další velký krok, že jsem si udělala kurz psychoterapie. Inspirovala jsem několik lidí a oni chtěli vědět víc. Začalo to jedním povídáním, druhým, třetím a já najednou přestala trávit důchodový věk doma, sama v šedi.

Kamarádka si pořídila malého pejska, který u nás tráví víkendy a já s ním musím chodit ven, abych pořád jen neseděla nad knihami. Když jsme spolu venku, vidím zase nad sebou slunce, kolem sebe usměvavé lidi a je mi krásně a zalívá mě pocit štěstí. Konečně i nade mnou vysvitlo slunce, do tváře se mi vrátil úsměv a do duše radost.

Zase vidím všude kolem květy, radost, štěstí. A vůbec nevadí, že je to až na podzim mého života. Vždyť podzim je také velmi důležitý a krásný. A hlavně barevný.