Poprvé jsem se k němu přiblížila, když se z nás měli stát prarodiče. Přesně si pamatuji tu chvíli. Vrátili jsme se s mužem z dovolené, syn nás vyzvedl na letišti a hned nám oznámil tu novinu. Překvapení vystřídala radost. Tak je to tu, budeme babi a děda.

Do svého podzimu jsem vstoupila ale až s nástupem do důchodu. Maminka tehdy potřebovala moji pomoc, i dcera už čekala, že ji pomůžu s pravidelným hlídáním půlročního syna, takže jsem neváhala ani chvíli. Moc rychle tento čas uplynul.

Postarat se o nemocnou maminku bych sama zvládnout nemohla, proto jsem vděčná, že jsme byli a nadále jsme dva na dobré i zlé, co život přináší.

Je jen na nás, jak se svým podzimem naložíme. Jde nám to vcelku dobře a baví nás to. Jsme rádi spolu, jsme rádi s rodinou, i s přáteli.

Mně by na záliby čas zdaleka nestačil, takže jsem ubrala a zůstala především u zahrádky. Z různých kroužků jsem si letos ponechala jen angličtinu a keramiku, přidala jsem kytaru. Nabídky z akcí pro seniory využívám příležitostně.

Občas mívám docela naspěch, jsme totiž moc rádi na horách. Ty přijdou na řadu hlavně, když se na zahrádce všechno sklidí, úroda zpracuje a zahrádka je připravená na zimu. Pak nám začne ráj houbaření a krásného podzimu v přírodě.

Když dny proprší, s velkou chutí se začtu do knížek, které tu mám po ruce, když jen poprchává a je mlha, i tak je při procházkách dobře. Když je nebe modré a lesy se vybarvují, je příjemné vnímat tu krásu. Zima je tu nádherná, i když se sněhem byla vždycky dřina. Máme moc vzpomínek na dobu, kdy jsme sem jezdili s malými vnoučaty.

Zahrádkářem prý se staneme, pokud nám uvízne trochu té správné zeminy za nehty. Mám to navíc po předcích, a tak pěstuji ráda i tady na horách. Sklidila jsem brambory na zimu, na každou oslavu si děti přejí dědovy škubánky. Sázím ovocné stromky. Dvě jabloňky mají v říjnu květy, což by neměly, přestože lidé dřív věřili, že stromy tak předpovídají sílu a úrodu. Kéž by tomu tak bylo, loni stromkům ublížily myši. Letos jsem jim do cesty nachystala zábrany, speciální sítě.

Snažím se příliš nepouštět k sobě to špatné z dnešní doby, i když mě mrzí, jak se lidé k sobě chovají a kam lidstvo spěje.

Podzim života, na rozdíl od toho v přírodě, máme jen jednou. Přála bych každému člověku, aby toto období mohl prožít podle svého, v přiměřeně dobrém zdraví, v míru a spokojenosti. Vždyť i podzimy mohou být krásné.