Obdrželi jsme od dcery dárek – plastového havrana v životní velikosti. Tak jak se obvykle odkládají věci, když nevíte, co s nimi – tak zvaný nechtěný dárek. Havran totiž neplnil svůj účel – nejenže nehlídal a jen hloupě stál a čučel okolo, ale dovolil dokonce hrdličkám, aby si na balkoně udělaly hnízdo přímo v květináči pod havranem a hodlaly se tam rozmnožovat. To dceru naštvalo do té míry, že byla tak laskava a havrana předala nám na chatu (za chvíli se tam pro nechtěné dárky nevejdeme).

Havran trůnil na verandě na stole a rozčiloval mne pokaždé, když jsem šla okolo, protože jsem se ho vždycky lekla. A tak jsem ho popadla a dala do vyhnanství za venkovní dveře na sloupek. Aby si taky užili kolemjdoucí.

První ho zmerčila kočka, která nám s oblibou chodí kadit na zahradu, když tam nejsme. Náhodou jsem se naskytla při jejím prvním setkání s havranem. Plížila se, potvora, za vrátky a šla určitě na výzvědy, jestli jsme už odjeli, aby si u nás mohla zařádit. Náhle strnula v pozici se zvednutou tlapkou a vyjeveně zírala na havrana před našimi dveřmi. V jejím výrazu jsem četla otázku: Co to tam ti lidi, proboha, dali? Je to živé či ne…a to si vážně myslí, že se toho zaleknu? Jen počkejte, uvidíte, až odjedete! Pak prchla.

Doufala jsem, že přijde vichr a lehoučkého havrana kamsi odnese a já se ho tak zbavím. Samozřejmě, vichr ani déšť mne ho nezbavil. Asi vichr nebyl dostatečný.Trůnil tam pořád a jak se mi zdálo, přímo zlověstně.

Napadla mne hříšná myšlenka – sousedka nic nevyhodí, co když v nestřežené chvíli přehodím havrana k ní přes plot? Najde ho na trávníku, až bude sekat, a to bude, pane, překvápko! To si nenechám ujít, budu číhat a natočím si video, kterak sousedka našla na svém pozemku plastového havrana…ale jak ji znám, je bystrá a domyslí si, kdo jí tu šaškárnu provedl a druhý den ho budu mít hozeného zpátky (jestli mi teda neprovede něco horšího).

A tak zatím pořád vlastním havrana. Navrhla jsem, že by se mu mohla dát třeba do oka sledovací kamera. To bychom se pak mohli divit, kdo všechno nám leze za naší nepřítomnosti na zahradu!

Ale blíží se sychravý podzim a nějaké ty vichry snad taky přijdou, takže je tu naděje, že havrana možná fakt odnesou. A pak já budu popotahována, že jsem ho dostatečně nehlídala a nechala jsem ho, chudáka, na sloupku venku!