Po otci zdědil přímý a bezprostřední vztah k lidem, po matce neobyčejný hudební talent. Také ale zdědil ze všech sourozenců největší díl matčiny psychické lability.

Alice, Olga a Jan, 1895

Dětství a mládí

Otec měl na děti málo času, proto se jim matka snažila vše vynahrazovat. Ačkoli byla sama přísně puritánsky vychovaná, snažila se dětem dopřát hodně svobody. Jan jako miláček rodiny začal svých výsad brzy zneužívat.

Následky se dostavily: když byl v pubertě, pil, kouřil, lhal, mluvil neslušně, dělal dluhy a revoltoval proti otci. Později se přiznal, že „v Praze degeneroval schválně, protože soupeření s otcem, který byl obrácen výhradně k ideálním výšinám, ho přimělo vydat se opačným směrem.“ Pocitu společenské izolace, který nabyl v rodině, a který souvisel s otcovými postoji zejména v době bojů o pravost rukopisů a v době hilsneriády, se zbavoval pomocí nejrůznějších aktivit v prostředí pražské zlaté mládeže. Čím víc ho otec nabádal ke správnému chování a učení, tím víc syn učení ignoroval.

Amerika

Po problémech na gymnáziu ho rodiče raději poslali, ještě před ústní maturitou, v roce 1906 do Ameriky, aby se tam zklidnil. Na cestu dostal od otce malý finanční příspěvek, který měl postačit na cestu lodí a na prvních pár týdnů života. Později se měl uživit tím, „…co se naučil ve škole a doma“. Většinu těchto peněz ale Jan údajně prohrál na lodi v kartách.

Ze začátku bydlel v New Yorku střídavě u sester své matky Charlotty, které o něj s láskou pečovaly, snažily se ho socializovat a platily mu kapesné a výdaje, na které mu nestačil jeho plat liftboye v pojišťovací kanceláři, kde bral 5 dolarů týdně. Všechny tety byly okouzleny jeho šarmem, ale vnímaly i stinné a drsné stránky jeho charakteru. Mimo jiné si všimly, že Jan v podstatě nezná hodnotu peněz a je schopen sebevětší částku hned utratit, aniž by další vydělal.

Dopis z New Yorku, 1906

Bridgeport a Vineland

Počátkem roku 1907 požádal Jan o nové místo významného amerického podnikatele Charlese Cranea, který byl přítelem jeho otce. Práci sice dostal, ale jen jako dělník ve slévárně, kde vystřídal řadu profesí. Byl nádeníkem, formířem, jádrařem nebo prosívačem písku. Finančně si s platem deset dolarů týdně polepšil. Po několika letech už bral pětadvacet. Jeho pracovní morálka ale nebyla dobrá, občas ani nepřišel do práce a jeho chování se vyznačovalo značnými psychickými výkyvy. Nakonec byl ze zdravotních důvodů propuštěn a v říjnu 1912 umístěn do léčebny ve Vinelandu. Byla u něj diagnostikována psychóza s depresivními symptomy, které byly prohloubeny jeho extrémním bohémským způsobem života.

Hodnocení, které mu v továrně v Bridgeportu dali, bylo poměrně drsné: „Po dobu svého zaměstnání byl přemísťován z jednoho oddělení do druhého, nikde nebyl užitečný a každý se ho rád zbavil.“ Pobyt v léčebně byl pro Jana opravdovým nárazem na životní dno. Byl otřesen nejen vyhozením z továrny, ale i skutečností, že se s ním pro jeho nespolehlivost rozešla řada lidí, kterých si vážil. Na základě této neblahé zkušenosti začal Jan přehodnocovat svůj život. Úvodní věty v jeho deníku zněly: „Dnes začínám svůj život znova. Snažím se oživit svůj charakter, a stát se užitečnou bytostí…lhal jsem sobě i každému, s nímž jsem přišel do styku…“

Návrat do Prahy a první světová válka

Znepokojená matka se rozhodla zjistit pravý stav věcí, a proto 26. srpna 1913 přijela z Prahy do New Yorku. Po několika měsících se jí podařilo přesvědčit syna, aby se s ní vrátil zpět domů na dovolenou. Společně spolu nastoupili na loď Washington a 13. listopadu 1913 přistáli Terstu.

Po návratu do Prahy vznikla nová politická situace, vypukla první světová válka a Rakousko-Uhersko vyhlásilo mobilizaci. Odjet zpět do Ameriky se už Janovi nepodařilo. V Hamburku ho chytili a vrátili domů, kde musel od ledna 1915 do října 1918 narukovat do armády. Protože byl jeho otec prohlášen za velezrádce, sloužil Jan celou dobu beze zbraně.

Jan jako voják během 1. světové války

V této složité době posílal matce z vojny lístky polní pošty: „Drahá maminko, nemám už měsíc zpráv a Ty asi taky ne. Pošta vůbec nefunguje. Jsme dosud v Tyrolsku, krásně je tu, ale netěší mne ta krása, rád bych domů se s Tebou pomazlit…Tvůj H.“

Smíření s otcem a vstup do diplomacie

Po válce se Jan konečně sblížil s otcem a začal pracovat v diplomatických službách. Vrátil se do Ameriky, kde byl jmenován prvním diplomatickým zástupcem Československa. Jeho nejcennějším poznatkem z této doby bylo zjištění, že umí snadno navazovat kontakt s lidmi, a že je schopen lépe než jiní propagovat stát, zvlášť pokud ho vnímá jako dílo svého otce. TGM a republika se mu spojili v jedno.

Praha a Hluboš

V Americe však Jana tížila vzdálenost od rodiny. Matka, na které lpěl, byla vážně nemocná. Proto se zřekl své započaté kariéry a v říjnu 1920 se vrátil do Prahy, kde začal pracovat po boku otce, kterému se stal skutečnou oporou. První Vánoce po svém návratu strávil v rodinném kruhu i s matkou na zámku Hluboš u Příbrami, který měl z letních prezidentských sídel nejraději.

Svatba a kariéra

Jan se oženil teprve až po matčině smrti. V roce 1924 si vzal Američanku Frances Crane-Leatherbee, dceru průmyslníka, v jehož slévárně kdysi pracoval. V roce 1925 se pak stal vyslancem ve Velké Británii.  Příchodem do čela vyslanectví se postavil na vlastní nohy a začal svou skutečnou kariéru. V Londýně byl velmi populární. Říká se, že on jediný směl před britskou královnou vyprávět lechtivé vtipy.

Avšak Janova psychická labilita se projevovala pravděpodobně i v jeho manželství. Po sedmi letech, v roce 1931, byli na návrh paní Frances rozvedeni. Jan se pak již nikdy neoženil, i když ženy v jeho dalším životě nechyběly. 

Janova manželka Frances Crane-Leatherbee

Láska k hudbě

Ať byl Jan kdekoliv, nikde nezapomínal na českou a slovenskou hudbu, kterou nejen propagoval, a dokonce i sám hrál. Na klavír doprovázel například pěvkyně Emu Destinnovou nebo Jarmilu Novotnou. Také rád a často navštěvoval koncerty. Jednou přišel o něco později na soukromý klavírní večírek, na němž vystupovala dcera hudbymilovné hostitelky. Jeden z hostů Jana poznal, naklonil se k němu a chtěl se mu přestavit. „Hrozný,“ pronesl. Jan pohotově zareagoval: „Hrozný? Přímo k posrání!“

Smrt TGM a druhá světová válka

V posledních letech života prezidenta T.G.Masaryka mu Jan věnoval mnoho svého času, lásky a péče. Otec zemřel v den Janových narozenin 14. září 1937.

Vyslancem v Británii zůstal Jan až do října 1938, kdy po podepsání Mnichovské dohody, kterou bylo demokratické Československo obětováno Hitlerovi, podal demisi. Po Mnichovu, v období druhé světové války, žil střídavě v Americe a v Anglii, kde hledal pro svou zemi pomoc proti nacistům. V roce 1940 byl zvolen ministrem zahraničních věcí československé prozatímní vlády v Londýně.

„Válečný Masaryk“ je neodmyslitelně spjat s prací pro britský rozhlas. Jeho promluvy k domovu v rámci zahraničního vysílání BBC, po válce vydané v knize „Volá Londýn“, kterými povzbuzoval posluchače doma v protektorátě a dodával jim odvahy, mu přinesly velkou oblibu.

Jan 1947

Konec

V červenci 1945 se vrátil zpět do Prahy, kde byl přijat s obrovskými ovacemi. Ve funkci ministra zahraničních věcí působil až do své tragické smrti 10. března 1948. Zemřel v šedesáti dvou let pádem z okna Černínského paláce. I když všichni tušíme, co se stalo, jeho smrt je stále zahalena tajemstvím.

Zdroje:

Vladimír Vaněk, Jan Masaryk, Torst Praha 1994

Pavel Kosatík/Michal Kolář, Jan Masaryk - pravdivý příběh, Mladá Fronta 2016

Ivana Hutařová, Povolání otce: prezident republiky, Nakladatelství Petrklíč 2000

Vladimír Thiele, Úsměvy Jana Masaryka, Nakladatelství dopravy a spojů Praha 1991

Stanislav Polák, Tomáš Garrigue Masaryk, Středočeské nakladatelství a knihkupectví 1990

Stanislav Polák, Charlotta Garrigue Masaryková, Mladá Fronta 1992

Fotografie:

Jan Masaryk, jak jsme ho znali, časopis Svět v obrazech 1948 (včetně úvodní fotografie)

Vladimír Vaněk, Jan Masaryk, Torst Praha 1994