Podle snachy by mladí neměli bydlet s rodiči. No upřímně řečeno, ona se nastěhovala k nám a ne my k ní, a tak jsem nevěděla, jestli si to mám brát osobně, když mi vyprávěla o tom, jak má ráda své rodiče a jak se na ně těší, když je vidí jednou za týden nebo čtrnáct dnů.
A taky, jak by jí vadilo, kdyby s nimi musela žít. Já jsem nějak neviděla důvod, proč mi to říká. Že by proti mně něco měla, nebo si něco udělali s dědečkem? Vůbec se jí nelíbilo, když jsem si na to dovolila říct, že tohle, co ona uznává jako jediné možné, je až novodobý model rodiny ve městě a to až od doby, kdy začaly existovat starobní důchody, které do té doby měli jen státní zaměstnanci nebo váleční vysloužilci.
Na vesnici po staletí žily rodiny pohromadě, děti věděly, že se musí postarat o své staré rodiče a totéž očekávali i od svých dětí a to, že někdo někomu vadí, je naprosto normální, aspoň si člověk uvědomí, že lidi jsou různí a naučí se je respektovat i s tím, čím mu vadí. Že zjistí, že se musí umět přizpůsobit a naučit se s člověkem vyjít i přes jeho nenálady a odlišné názory, nebo mu třeba někdy i jít radši z cesty a je dobré si uvědomit, že život je o spoustě kompromisů a ne jen o tom, dělat si to, co chci já. V každém to jeho "já" je a záleží na tom, jestli člověk uznává jenom to svoje, nebo je schopný pochopit i ty druhé. Ale chápu, že pro dnešní mladé, kteří se nehodlají kvůli někomu omezovat, je to něco, co je obtěžuje. My jsme ještě ta generace, co byla vychovávána v úctě ke stáří, i když už jsme, samozřejmě, rodičům nevykali. Myslím, že tak jsme se snažili vychovat i svého syna.
Ale život není pochopitelně vždycky jenom procházka růžovým sadem a já i s tím, jak "žiju a nežiju" s dědečkem, už skoro padesát let, jsem se vždycky snažila si najít v životě něco hezkého a přes jeho občasné chování se dokázala (někdy teda líp a někdy hůř) přenést, protože ho stále mám ráda a vím, že on mě taky. Za ta léta, co s ním jsem, ho docela chápu, on je totiž taková nešťastná povaha. Je jako stará doga, která je celý život v podstatě hodné a nepříliš konfliktní zvíře, ale ke stáří, když jí už není úplně dobře a všechno jí bolí, tak chce jen ležet, odpočívat a spát a když jí z toho jejího klidu někdo vyrušuje, dokáže i ublížit. A všichni se pak diví proč. Ale já už se ve svém věku vlastně ani ničemu nedivím...
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %