Přišla mi povinnost vykonat kontrolu ostrahy objektu, jednoho z mála ještě v útlumovém režimu, po likvidaci šachet a těžkého průmyslu na Ostravsku. Nacházel se v oblasti s převahou sociálně slabých a jeho zaměstnanci ještě pamatovali pracovní povinnost z totalitní doby.
Pracovali těžce za málo peněz, ale byli na tom lépe, než jejich právě propuštění sousedi.
Tu neděli odpoledne už v objektu nikdo nepracoval, brány pozavírané, sloužící u telefonu se vyhříval na lavičce a za ním na parapetu okna ležel kocour. Ten údajně patřil kantýnskému, který se ujal zatoulaného kotěte a ono brzo zjistilo, že tak dobře se jinde mít nebude. Služební psi ho okázale ignorovali, a on se jim obezřetně vyhýbal. V den volna se cítil osamělý, tak dělal společnost vrátným.
Když mě zaregistroval, otevřel jedno oko, vyhodnotil novou situaci a zase v pohodě dřímal dále. Promluvil jsem na něj, on se podíval tím druhým okem, nahrbil se v očekávání pohlazení a pak mě poctil svým přátelským pohledem.
Po provedení formálních náležitostí a pohovoru s vrátným následovala pochůzka objektem a kontrola toho druhého strážného v objektu. Jen jsem vykročil, tak kocour seskočil z okna, předešel mě o tři kroky, s pootočenou hlavou ke mně a s kolmo vztyčeným ocasem se ujal vedení. Šli jsme dál a on stále kontroloval vzdálenost. Když jsem zpomalil, tak i on, po zrychlení zrychlil také. Až jsme došli k prvnímu bodu elektronické evidence. Zastavil se, vyčkal až „pípnu“ a po vykročení mě dále vedl ke kolejišti. Tam si vyskočil na kolejnici, šlo se mu pohodlněji než trávou a též měl lepší rozhled.
Připadalo mi to velmi úsměvné. Ten kocour si předpisově počínal, dokonce lépe než tamější psi. Asi ho to někdo naučil nebo to odkoukal od psů. Psi pracovali v noci a bez výcviku už dávno zpustli. Strážnému neznalého povelů obvykle utekli, oběhli si rajón, prohnali zajíce, označkovali si kontaktní místa a pokud vše bylo v pořádku, ke konci obchůzky se sami vrátili. Ráno dostali krmení a do večera lenošili v kotcích.
Tak jsme s kocourem došli ke smyčce kabelu kolejového jeřábu. Tu se nečekaně zastavil, seskočil z kolejnice a zkoumal ten silový kabel. Něco ho zaujalo a s čumákem u země odešel k oplocení. Nic jsem tam neviděl, ale kocour tam stál a díval se na mě. Tak jsem přišel blíže a až po sklonění k zemi jsem uviděl umně zamaskovaný, čerstvě nový otvor v oplocení.
To už se tam jednou přihodilo. Na poslední chvíli se podařilo zachránit cca 50 metrů toho kabelu vytaženého podobným otvorem za plot. Tam už se jej pokoušeli odřezat a na získané mědi pěkně vydělat.
Že ten kocour mě nejen pobavil svým chováním, ale měl jsem i „nález“, kterým jsem prokázal zásluhu o svůj plat. Zásluha ovšem nijak hmotně oceněna nebyla. To lépe na tom byl onen „služební kocour“, s nímž jsem se podělil o kus moji svačiny. Zasloužil si ji, nejen pochvalu.
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Libuše Münsterová
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
Ukázkový úvodní text článku
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Včera odpoledne se mi rozeřval na stolku mobil – sousedka Věra:…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Spím sama. Nemůžu přece nikoho nutit, když se mnou nechce sdílet…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Někdo klepe. Odkládám sklíčko s nachystanou a ještě…
Ukázkový úvodní text článku
Tyhle prázdniny si užiju. Tyhle prázdniny budou jiný. V …
„Tak copak si dáte?“ zeptal se nás prošedivělý číšník, když jsme…
Pardubice 1975. Husáka zvolili prezidentem a my maturujeme. V …
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v…
Je konec prosince 1944. Sníh pokrývá zem jako těžká přikrývka a…
Protože jsem se narodila jako holka, což táta fakt nečekal. A tak…
Dvakrát nadšená jsem z nich tedy nebyla, přesouvali se pomalu…
Jako děti - já, můj brácha a ségra, jsme s rodiči každý rok…
V televizi nejde momentálně nic zajímavého, politické zprávy…
Tento příběh mi vyprávěl můj manžel a natolik mě pobavil, že jej…
Malovat pozadí je totiž zodpovědná a důležitá práce, která si žádá…
„Jednoho dne poštou ranní, růžové mi přišlo psaní.“ No, tak to…
Budu vám vyprávět příběh, který se stal před patnácti lety. A…
Ten dům stojí v Husově ulici, kousek pod náměstím a dnes vypadá…
Ten kompost tam byl snad odnepaměti. V rohu zahrady ho…
„Jak jde kroj, tak se stroj“, říkávala moje máti, když jsem se v…
Někdy se zdá, že jsme na světě jen chvíli a někdy zase, že čas se…
Blízkých lidí, kteří v různých fázích času můj život…
Kameny, o nichž bude řeč, nebyly samozřejmě ledajaké. Byly velké,…
Do toho vlaku jsem se dostal vlastně náhodou. Původní záměr byl…
Ráda bych vás potěšila příběhem mého muže z jeho báječných…
Rodiče zastávali názor, že s čím mě seznámí oni, tak nebudu…
BORO je zkratka, která se používala za socíku v armádě. Znamená…
Asi jako každé dítě, i já jsem…
Prázdninové měsíce potvrzují teorii o relativitě času. Vždy…
Pánové, obdivujete rádi ladné a okulibé ženské tvary? Dámy, nosíte…
„Pane Pražáku, nemůžu založit fakturu, nejde mi tam číslo účtu a…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
