Myšlenka zakletá
mým spánkem tiše pluje,
smutek mě oplétá
a tělo zahaluje,
vzpomínka zlatavá
se vine jako stezka,
ruku mi podává
a druhá ruka tleská.

Ozvěna dávných dní
mi za svou věrnost ručí,
naděje poslední
mě bere do náručí,
poznání jako kov
je silnější než žízeň,
tisíce cizích slov
se perou o mou přízeň.