Péče o zdraví se nemá zanedbávat - nesmazatelný zážitek
Bylo to 12. května v době covidu a já ráno musela na krev, večer jsem se o tom zmínila manželovi a on mě ráno v pět budil, že prý jsem chtěla vstávat, že jdu k doktorovi. No to jo, ale až na půl sedmou! Vykopala jsem se z postele až na poslední chvíli s tím, že si jen vyčistím zuby a jedu, ale ouha!
Hned ráno mě rozbrečel kocour Bambucha. Seděl v chodbě a žral vlaštovku, hajzl jeden. Ona chudinka se sem vrátila až z Afriky, aby jí ten namyšlenej arogantní tlusťoch sežral. A všude byla spousta peří. Pokusila jsem se to uklidit, ale zamést to nešlo, peří pořád lítalo... No trochu jsem to uklidila, vyčistila si ty zuby a letěla k autu, abych to stihla. Ovšem v noci pršelo a pak do rána mrzlo a auto bylo celé v ledu. První z ledových mužů prostě dorazil úplně přesně. Pankráci, co mi to děláš? Přední dveře mi za boha nešly otevřít. Musela jsem do auta vlézt zadníma dveřma a přes sedačky, docela hezky jsem si to vevnitř všechno okopala. Přední dveře totiž přimrzly, nešly otevřít a já měla strach, že utrhnu kliku. Tak jsem se tam propasírovala zezadu, ramenem vyrazila dveře a šla škrábat okna. Než jsem dojela z kopce do první vesnice pod námi tak všechno rozmrzlo a nikdo by mi tu anabázi nevěřil.
U doktora to taky bylo veselé, sestřička mi ne a ne najít žílu. Vypadala jako mimozemšťan. Měla plášť až na zem, rukavice, roušku a plexisklovej štít. No a jak byla takhle vymóděná, asi houby viděla a v rukavicích jí to moc nešlo a nemohla mi najít žílu. Pochopí to někdo? Chachacha ... Mně nemohla najít žílu - mně, která chodila leta dávat krev na separátor a měla napíchnuté obě ruce, protože z jedné mi krev brali a do druhé mi tu, z které už si odstředili krevní destičky vraceli. A v životě se mi nestalo, že by mi nenašli žílu napoprvé. A teď mě tam ten Marťan mordoval, nejdřív z levé ruky, pak z pravé ruky a nic Tak se vrátila na levou a mě už to nedalo a s úsměvem jsem jí řekla, že se omlouvám a nechci jí do toho kecat, ale že tu zaručeně správnou žílu mám uprostřed levé ruky a ne někde ze strany, kde se jí snaží najít. Tak mi zabodla jehlu tam a najednou to šlo. Omlouvala se mi, ale mě to zase tak moc nevadilo, spíš mi jí bylo líto. Jen jsem se smála a řekla jsem jí, že za měsíc mě tam má znovu, protože budu potřebovat odběr před kontrolou na onkologii. Tohle byl odběr před kolonoskopií, na tu jsem měla jít v úterý a vůbec jsem se na to netěšila.
V pátek ráno jsem si dojela pro výsledky krve a do knihovny. U doktora to proběhlo celkem rychle a bez problémů. V těch dlouhejch pláštích, rukavicích a štítech byli fakt srandovní, vypadali oba se sestřičkou jako kdyby k nim přišla na návštěvu nějaká mimozemská civilizace a oni měli strach, jestli je něčím šíleným, co ještě na světě nikdo nikdy neviděl, neinfikuje. V knihovně to taky, až na tu povinnou desinfekci rukou a roušku na hubě šlo. Vypůjčila jsem si Šifru mistra Leonarda, Anděly a démony a ještě další dvě podobně tlusté knížky, aby mi to dlouho vydrželo.
A bylo pondělí - úkol pro tento den byl NEŽRAT !!! a večer se vykadit z podoby. Ráno jsem mohla posnídat jogurt bez pečiva a v poledne čistý vývar. Jogurt jsem si ráno dala ale tu polívku už ne. Vzala jsem si knížku a lehla si u bazénu. Jak mohlo minulý týden ještě po ránu mrznout, když teď už bylo horko jako v půli léta? Když čtu tak nic nevnímám, nemám hlad a čas mi rychle ubíhá. Povalovala jsem se tam do 5ti hodin a docela hezky jsem si spálila záda. V pět jsem si namíchala první dávku projímadla, vypila jí a s dvoulitrovou lahví vody odešla "do hory", jak říkával strýc Josefína když šel nahoru do lesa. Bylo to hnusné, jako kdybych pila ústní vodu Listerin, chvíli se mi zdálo, že budu spíš zvracet. Ale zdání klame... Asi tak dvě hodiny jsem strávila v lese, zcela nekontrolovatelně se vyprazdňující a celá ta akce mě jen utvrdila v tom, že druhou dávku si můžu dát jedině v sedě na záchodě a to teda až po tom, co vypadne manželův kamarád, který u nás - jako ostatně každé pondělí - seděl v kuchyni. V devět tam ještě pořád byl já už potřebovala vypít druhou várku. Měla jsem pocit, že už snad od nás nikdy neodejde... Odešel asi v půl desáté a já mohla začít. Fuj. Ještě v půl dvanácté jsem seděla na záchodě a spát jsem odcházela s kbelíkem. Přece jen je to dolů po schodech děsná dálka.
Ačkoliv jsem měla pocit, že to nezvládnu, protože ještě v úterý ráno ze mě tekla žlutá voda, dojela jsem pohodě, auto jsem nechala u Kauflandu, došla si tam na záchod a pak se pomalu přemístila k náměstí k pani doktorce. Sídlí v Jezuitské ulici v průchodu, našla jsem to celkem snadno. V čekárně jsem byla s rouškou sama, ale musela jsem počkat až odejde z ordinace předchozí pacient. Celá akce proběhla celkem dobře, oblbovák jsem s díky odmítla, měla jsem obavy kvůli tomu že jsem jela autem, ale dalo se to. Teda nebylo to úplně příjemné, ale jsou horší věci. Sestřička se divila, že tu injekci nechci, že prý ostatní se jí přímo dožadují už od dveří. No každej jsme nějakej, že? Paní doktorka mi odstranila 3 polypy, jeden prý nebyl úplně malý, ale s tím problém nebyl. Jeden menší dost krvácel a tak mi tam musela zacvaknout nějakej hemoclip. V 10.25 už jsem zase seděla v čekárně a čekala na zprávu pro obvoďáka. Pozadí mě teda z toho "vyprázdnění z podoby" pálilo ale to bylo asi tak všechno. Žádná hrůza myslím, že z "druhé strany" by mi to vadilo víc .Vzhledem k tomu, že mi paní doktorka uďoubla ty polypy, měla jsem ten den jenom pít a od středy jíst 5 dnů jogurty a šetřící stravu a hlavně být v klidu, žádná fyzická aktivita prý není žádoucí. Asi abych ten klip hned nevyhnala ven. A já se tak těšila, že si cestou domů v Kauflandu koupím dvě grilovací tyčky a kaiserku a hned to v autě zbouchám...
No a pak už jsem jenom čekala, až budou výsledky z histologie, a doufala, že to bude v pohodě. Bylo.
Pošlete odkaz na tento článek
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký…
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první…
Jejich podvody jsou natolik mazané, že zamotají hlavu i zdatným…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Je spousta věcí, které člověk tak nějak ví, ale v reálném životě…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci…
Tak tenhle rok jsem se dožila osmdesáti let. Od těch mladších ke…
Končí rok 2024 a já nemusím dlouze a namáhavě přemýšlet o…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
A je to za námi. Zase jedny Vánoční svátky i oslavy Nového roku…
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho,…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Můj zdárný syn Jakub je sice mladším dítkem, ale je to hodně dávno…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Nemám vlastního syna, ale syna, kterého jsem vyvdala. Jeho dítko,…
Čím dál více mě iritují řeči o seberozvoji, nutnosti se neustále…
Alena, dlouholetá kamarádka, jezdí do práce do Prahy vlakem ze…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Včera odpoledne se mi rozeřval na stolku mobil – sousedka Věra:…
Bude to osm let, kdy vyšla má kniha s názvem Život s gamblerem.…
Za komančů k nám do bývalých Sudet občas přijeli, omrkli, vyfotili…
Jsem postižená. Ulítávám nejen na pikantnich historických…
Nejsem věřící, do kostela jsem nechodila. Věci mezi nebem a zemí…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
Většina z nás má doma na stěnách rozvěšeny obrazy, které se…
Nedá se nic dělat, je to tak. Způsobila jsem mezinárodní ostudu a…
Když jsem ve "Foto dne" uviděla snímek kaple sv. Stapina na…
Možná někomu bude moje trápení připadat malicherné, ale nemám komu…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Jsem odpůrce násilí a miluji veškeré tvorstvo, co na zemi žije.…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Poučila jsem se, že nemám dávat na rady druhých. Neustále jsem od…
Spím sama. Nemůžu přece nikoho nutit, když se mnou nechce sdílet…
Rozradostněná a poplatná jsem odcházela z práce. Všechny…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Vyrůstala jsem ve veselé rodině se dvěma sourozenci a byla…
Já bych ho zabil! Chytrý telefon! On vypadá děsně chytře, dokud se…
Když jsem před lety objevila portál i60, zaujal mne natolik, že…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Byl krásný jarní den, celá, celičká příroda se začínala probouzet…
Čekala jsem na parkovišti poblíž nemocnice v autě na manžela.…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Co řeší malí kluci? A mohou jim dědové poradit? Tady je ukázka…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
Na litoměřický Střelecký ostrov naplno dopadá slunce a jaro se…
Když jsem přišla před třemi lety o manžela, kontaktovala mě…
Jsou jisté spojníky mezi námi všemi. Nic nemáme víc společného než…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Na Velikonoce moc rádi jezdíváme na chalupu k mamince a…
Telefon zvoní, aplikace „Můžu to zvednout?“ nic mi nenapovídá.…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
V dobách, kdy ještě dodávky nebyly a kominíci pěšky od domu k…
Chodime tak všichni. Někdy hloubám, proč se mi tam občas dějí…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Narodila jsem se v posledních měsících války, v tehdy…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a…
Stojím na zastávce autobusu, je všední pracovní odpoledne, lidí…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Kamarádka Miluška je strašně odvážná. A taky strašně obětavá.…
V mládí moje nejstrašnější představa důchodce byl pán sedící…
Kdykoliv v nějakém městě objevím stolpersteine, neboli…
O čase jsem už napsal ve svých předcházejících knihách docela dost…
Někdo klepe. Odkládám sklíčko s nachystanou a ještě…
Ačkoliv je malý a otylý, přitahuje ji. Je totiž neskutečně chytrý…
Cukrárna ve Velkých Losinách, myslím tu u zámku, je boží. Z…
Od té doby, co vyšla kniha Život s gamblerem a vznikl stejnojmenný…
Před několika dny byl na i60 vydán článek o věkové…
Ráda bych Vám popsala jednu kouzelnou životní situaci, na kterou…
Ukázkový úvodní text článku
Přiznám se, že mě iritují články rádobyhodnotící chování…
Tyhle prázdniny si užiju. Tyhle prázdniny budou jiný. V …
„Tak copak si dáte?“ zeptal se nás prošedivělý číšník, když jsme…
Seděl v metru a hltal. Horké lasagne. Stačil si je, ještě než…
Pěším turistou jsem pouze v případě nutnosti. Dávám přednost…
Pardubice 1975. Husáka zvolili prezidentem a my maturujeme. V …
Jaro je pro mě nejvíc nejlepší roční období. To letošní si budu…
Dcery mi koupily k sedmdesátinám zájezd k moři. Byl to výborný…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %