Co všechno dříve jinak bývalo

a o čem se nám jenom snívalo?

Obývák standardní

a z jeho rohu na nás zírá

zánovní telka černobílá.

Zde odehrával se náš život běžný,

kde všichni rovni jsou,

jen žádní boháči a žádné kněžny.

Znám v dobách mého zrání

nebylo stále něco k mání.

S nákupy jídla byla potíž,

kotlety nekoupíš

ať se jak chceš  potíš.

Banány a pomeranče,

to byl úzký profil,

zato měli plný regál

sušenek a Kofil.

Když jsem zašla k zelináři

a banány chtěla,

marně jsem na zvadlé zboží

velké ódy pěla.

Prodavače zaujmout chci

tak se kroutím v bocích,

vůbec nic to platné  není-

budou o vánocích.

Nebývalo zboží,

kterého dnes tuny,

pletly jsme si svetry

jenom z levné vlny.

A když jsme snad chtěly

módní model mít,

oprášily jsme Singrovku,

začly s Burdou šít.

Když do místní školky

děti dát jsme chtěli,

brigáda nás čeká

z pátku po neděli.

Brigáda je dobrovolná,

musíš s ní však býti svolná

a pracovat volky nevolky,

jinak nevezmou ti

dítě do školky.

Děti doma zatím boří dům,

Slyšet jsou až k sousedům,

hrají si na schovku

a já z tajné skrýše

tahám pětistovku.

Když podmáznu-

dám ji prodavači,

snad mě bude míti radši,

podniknu dnes tyto kroky,

neb po telce barevné

šilhám už dva roky.

Nežili jsme sice v nedostatku,

ať učitel, právník,

či rolník ze statku,

pořád není něco k mání,

koupit mražák i ledničku

je jen zbožné přání.

Hned chyběla trička

nebo roláky

do čeho však obléct mám

naše školáky?

I na knihy byla fronta

a v bankách též chyběla

nám osobní konta.

Bankomat či telefon

býval z říše snů

a takto jsme prožili

snad tisíce dnů.

Manžel sháněl díl náhradní

pro tu naši Škodovku,

prodavač ho nedal

ani za stovku.

Ráno ještě blinkr měli

a v poledne není?

Zvyšuje hlas manžel

a v žilách krev pění.

Jak mám jezdit bez stěračů v dešti?

Který chytrák při vánici

moje skla vyleští?

Zboží sice plné sklady,

já odcházím bez nálady,

punčocháče dětské chybí,

místo masa máme ryby,

zas obíhám potraviny,

řešení tu není jiný,

než vzít chleba málo svěží

co v regálu osamocen

od pondělí leží.

Z masny opět odcházím bez flákoty

a kde dětem dnes koupit boty?

Dneska máme všeho,

ale zas ty ceny?

Vysoko jsou nastaveny!

Zboží sice plno v regálu,

důchodci však nakupují pomálu.

A protože peníze

svou hodnotu ztráci,

nakupují hlavně ti,

co maj ještě práci.

Zato senioři

v důchodovém věku

koupit musí plno léků.

Takže nevím, kterou dobu míti radši

když nám důchod sotva stačí.

Ale přesto na světě jsme rádi,

spolu s námi naši kamarádi

a rodina která duši pohladí,

rádi vzpomeneme na mládí.

I když obava nás někdy svírá,

lásce, přátelství je síla,

podpoří nás také víra,

že bude dál dobře na světě,

u nás doma i na celé planetě.