Kráčím cestičkou utopenou v zeleni. Klikatí se v úbočí nad meandry říčky v lužním lese. Jasně modrýma očima si v šeru svítím na cestu. Miluji ten skvost přírody. Jsem tu sám. Nesvírá mě svědomí, ale les. Jsem tu zas a zas.
Přiznám se, že jako někdo je závislý na jídle, alkoholu nebo na drogách. Já na zdejší krajině. Vychutnávám si tu krásu, ale mozek nevypínám. V hlavě mě vibrují nápady, ale i blbosti. O mnohém v tichu přemýšlím. Jak dlouho budu objímat své drahé? Ještě deset let? Nebo víc? Stačí mi to nebo je to málo? Co mi ještě v mysli bliká? Třeba neúspěchy nebo, co jsem zvoral. Například někdy neúmyslně vyřčené zlé slovo. To se pravda vrátit nedá. Dá se ale omluvit. Litovat. Jen upřímně. To lidé určitě přijmou. Jako pavouk své sny ještě spřádám a cíle si dávám. Na dobré lidi vzpomínám a ti druzí se mi v luhu vypařili.
Co bych ještě chtěl? Jsem spokojen. Žena, děti vnoučata, kamarádi a koníčky. Profesionální kariera a dosažené vzdělání. To mi stačí. Nesním o první ceně ve sportce, stačí mi důchod a dobré zdraví. U mě v první desítce se peníze krčí na chvostu. Mohl bych se ještě polepšit. Vím, kde mám slabá místa, které je třeba posílit. Tak si tu šlapu po loňském listí a vykukující zelení, očima pohladím kachny a labutě, co si rejdí po rybníce. Nepřeji si více. Stačí. Jsem spokojen. Žádný den už neodfláknu. Nechci přejídat tělo, ale nakrmit spíše duši. Tak čtu i píši. Pro sebe i pro druhé. Pro radost, pro poučení. Vím u některých nenajdu pochopení. Každý jsme jiný. To je dobře, protože diverzita (různorodost) se navzájem obohacuje.
Asi víte, že básník Petr Bezruč byl spojen s městem Opavou. V rámci programu „Otvírání muzeí“ jsem navštívil jeho památník na naší nejkrásnější ulici v centru města. Jeho dílo znám, ale k tomu jsem se seznámil s jeho životem. Teď to zde mezi stromy sám sobě rozebírám. Co mě zaujalo? Jaký byl už tehdy sportovec. Každý den v důchodu zvládl trasy kolem 18 km. To je výkon. Proto se nedivím, že ještě v 85 letech dokázal zdolat do 3 hodin pravidelně výplaz na Lysou horu. Také na fotkách jeho odhalené osmdesátileté tělo odpovídalo tak šedesátníkovi. Tomu ještě dobře stavěnému. Takže nejen jeho dílo, ale i jeho život mě oslovil.
Pošlete odkaz na tento článek
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci…
A je to za námi. Zase jedny Vánoční svátky i oslavy Nového roku…
Jsou jisté spojníky mezi námi všemi. Nic nemáme víc společného než…
O čase jsem už napsal ve svých předcházejících knihách docela dost…
Když se nad sebou někdy zamyslím, tak si uvědomuji, že jsem občas…
Zdědit můžeme opravdu kde, co. Movitého i nemovitého. Třeba špatné…
Letní snění – moc hezké téma. Příjemná představa – ležím s …
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %