Ve vesnické hospodě si obvykle všichni tykají, obrací do sebe půllitry s vychlazeným pivem a řeší státotvorné problémy, stav fotbalové ligy, inflační tlaky, případně stav své rodiny. Občas také i bolavé nohy a dávnou minulost, a přitom si nostalgicky říkají - jó, to byly časy!
V takové hospodě vládne rovnoprávnost. Karel, Franta, Venca, Standa, ti všichni jsou si rovni a žádný z nich není rovnější.
Ta konkrétní hospůdka našeho mládí byla vesnicky idylická. V zakouřeném šenku seděli chlapi, řešili důležité problémy a zapíjeli je kralupským Vltavanem. Bylo to moc dobré pivo. To mohu potvrdit i odpřísáhnout. V neděli odpoledne chodili do naší hospůdky i Kralupáci. Celé rodiny. Chodilo jich hodně, protože v Kralupech nebyla žádná hospoda s vyhlídkou na řeku. Ta byla jen u nás. A jen asi dva kilometry pohodovou procházkou po Dvořákově stezce podél Vltavy. Kralupáci vždy obsadili vyhlídkovou dřevěnou terasu vysoko nad řekou, popíjeli turka nebo Vltavana, koukali se na tiše plynoucí Vltavu, občas i na mohutný lobkovický zámek nad tratí a poslouchali místní šraml, který vyhrával k tanci. A na malém parketu uprostřed dvora si mohli i zatancovat. Tohle v Kralupech neměli.
My jsme chodili na pivo jen ve všední den. Neděli nám, jak už jsem se zmínil, zabírali Kralupáci.
Náš hospodský pan Janáč nosil na hlavě takový zvláštní, stylový hadrový kastrůlek. Asi to má nějaké jméno, ale neznám ho. Něco podobného kdysi dávno nosíval na hlavě i hostinský Palivec z Haškova Švejka. Ta čapka se spíš podobala strakatému tureckému fezu. Ale bylo to stylové.
Pan Janáč si s naším věkem nedělal žádné starosti. Sedávali jsme na terase nad řekou, popíjeli Vltavana, i když nám bylo sotva šestnáct, a mazali jsme mariáš.
Vesnická hospoda, to je přímo pojem do Wikipedie. Má svá pravidla, své štamgasty a své kouzlo. Někdy loni, při cestě do nelahozeveské Mariny, jsem se v té naší památeční hospůdce zastavil. Na tanečním parketu byl polorozpadlý domek pro slepice, všude nepořádek a terasa zhroucená. V šenku sedělo pár chlapů, mně zcela neznámých, a za pultem neznámý pan hostinský, a ještě k tomu bez fezu. Pomalu jsem zase za sebou zavřel dveře, jako bych uzavřel jednu z kapitol dávného mládí. Pro jistotu jsem se podíval ještě na štít nad vchodem. Bylo tam uvedeno – Restaurace pod zámkem. Ještě že na druhé straně, vysoko nad tratí, se pořád majestátně vypíná krásný lobkovický zámek. Alespoň něco zůstalo. A protože můj věk již značně pokročil, mohl jsem si dovolit, než jsem opět nasedl do auta, utrousit tu, již velmi starou a smutně pravdivou sentenci:
Jó, to byly časy!
![]()
* * *
Pošlete odkaz na tento článek
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci…
A je to za námi. Zase jedny Vánoční svátky i oslavy Nového roku…
Jsou jisté spojníky mezi námi všemi. Nic nemáme víc společného než…
O čase jsem už napsal ve svých předcházejících knihách docela dost…
Když se nad sebou někdy zamyslím, tak si uvědomuji, že jsem občas…
Zdědit můžeme opravdu kde, co. Movitého i nemovitého. Třeba špatné…
Letní snění – moc hezké téma. Příjemná představa – ležím s …
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %