Den oči klopí
a noc je citů plna,
vidím tvé stopy,
než zaplaví je vlna,
sklání se květy
a mraky nebem plují,
jen němé věty
jak chmýří poletují.

Slova se lámou
a ruka dotyk čeká,
jdu cestou známou,
co běží do daleka,
tma kroky tají
a strach se z cesty klidí,
jen sny se ptají,
proč už tě neuvidí.