V sociologii se tomu říká sociální stratifikace (rozvrstvení). Zjednodušeno. Na jaké pozici se nacházíte, tak z toho vyplývá váš společenský status (postavení). To znamená, čím jste na pomyslné pyramidě výš, máte většinou více podílu na moci, více práv a méně povinností.
Kam se až dostanete nebo vyšplháte, tak prý jste pro společnost důležitější? Já třeba se s tím neztotožňuji. Mám jiné a své kritéria. Kdyby takový člověk byl na špičce trojúhelníku moci, a byl hajzl, kdyby to šlo, tak bych ho shodil dolů. Bohužel neumím čarovat. Podle toho, jak člověk stoupá nahoru většinou mění své chování. Dost lidí to neunese. Najednou si myslí, že zmoudřeli, že jejich inteligence se prudce zvýšila. Což je nesmysl, tu máme danou. Najednou jim okolí začíná lézt do zadku a oni si myslí, že mají patent na rozum. Nedělají přece chyby, jejich rozhodnutí jsou ta správná.
Vždy to ale není pravda. Jsou lidé, kteří mají přirozenou autoritu a nemusí dokazovat, že jsou důležití. Oni totiž důležití ve skutečnosti jsou. První dva roky v důchodu jsem pracoval v nemocnici jako obyčejný ošetřovatel. Skoro denně jsem potkával pana přednostu kliniky. Pan profesor byl ještě o 2 roky starší než já a než jsem stačil otevřít ústa na pozdrav, tak mě zdravil a popřál pěkný den. Uměl, a ještě měl pokoru. Byl laskavý k personálu, ale uměl i vyčinit. Tím to skončilo a jelo se dál. Naopak z mého známého se stal náměstek primátora, podřízení a podnikatelé, co měli z města zisk či nějaké pro ně výhody mu podlézali. Najednou si myslel, že je schopný. Byl průměrným učitelem, ale vždy byl na správném místě a ve straně, která byla u moci. Vyhrál konkurs na ředitele školy. Svými vědomostmi výběrovou komisi neohromil, ale většina členů měla od svých soukmenovců zadání, kdo to má vyhrát.
Vím, o čem mluvím. Jako krajský zastupitel jsem v takové komisi několikrát byl. Šlo o konkurz na ředitele středních škol v našem městě, které zřizuje kraj. Přišli za mnou lidé z vedení našeho města, že se na řediteli předem domluvíme. Poslal jsem je do háje. Vlastně někde jinde. Se mnou to neměli političtí hráči jednoduché. Řídil jsem se svým svědomím, proto jsem se z politiky pomalu vytratil. Říkám většinou to, co si myslím. Přímo a natvrdo. Mnohdy jsem narazil, ale spím minimálně 8 hodin denně. To jsem odbočil. Takže pan náměstek primátora dosazený tentokrát demokratickou stranou se celé volební období hřál na slunci a vychutnával svou důležitost. Po skončení mandátu po něm ani pes neštěkl. Stal se obyčejný důchodce. Nevýrazná osobnost. Nebo z učitelky se stala ředitelka školy. Za svou malou vnučkou jezdila 2 km MHD. Najednou nemohla. Co by si mysleli lidi, kdyby se s nimi tlačila ve veřejném dopravním prostředku? Je přece ředitelka velké školy!
Tak je to přece mezi lidmi od pradávna zařízeno. Bývaly doby, kdy i já jsem byl důležitý. S úsměvem vzpomínám, že to bylo už i za socialismu. Jako čerstvý absolvent odborné školy jsem byl jmenován šéfem mlýna. Pravidelně jsem byl zván na Výroční schůzi JZD a Dožínky. Byl jsem spolu se zemědělským tajemníkem OV KSČ nejvyšší V.I.P. On z titulu moci a já z ekonomických důvodů. Družstva mohla podnikat a část zisku si pro sebe mohla ponechat. Nebylo jim jedno, jestli jsou ve ztrátě jako ředitelům některých podniků. Existoval tehdy tak zvaný „Přímý výkup“, kdy mě jako zpracovateli potravin mohli prodat své výpěstky a já jsem jim dal víc peněz za dodané obilí než Výkup, s tím, že jsem měl surovinu od nich také levnější. Šlo to mimo Zemědělský nákup a zásobování, který si za skladování notně přirazil. Oba jsme byli spokojeni. Celou jejich úrodu jsem jim za 2 měsíce semlel. Vrátím se k té schůzi. Takový raut jste ještě neviděli. Měli výrobnu uzenin a lahůdek. To byly „socialistické delikatesy“. To se nám papalo. Bez kuřecího separátu, konzervantů (kyseliny benzoové, sorbové) jako dnes. Večer živá hudba, tanec. Já svobodný, dobrá partie a hezké družstevnice. Rád vzpomínám. Také jsme měli zvlášť místnost spolu s předsedou a vedením družstva oddělenou od obyčejných družstevníků.
Dnes se separuje mnohém více. Důležitých lidí přibývá. Vidíte to při sportovních utkáních, společenských akcích, mítincích, oslavách, otvírání nových objektů a dalších akcích. Všude mají místnosti s pohoštěním oddělené od plebsu. Já jako místní politik a vrchní rada orgánu státního dozoru jsem byl často na takové regionální akce často zván. Přiznám se, že mi tam nebylo moc příjemně. Většinou mě tam za sebe poslal můj ředitel nebo jako regionální politik jsem to nemohl odmítnout. Naopak je mi dobře mezi obyčejnými lidmi. Nemusím si dávat pozor na pusu a bát se toho, že když se rozjedu, tak to někdo proti mně využije.
Pošlete odkaz na tento článek
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první…
Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci…
Bude to osm let, kdy vyšla má kniha s názvem Život s gamblerem.…
Nejsem věřící, do kostela jsem nechodila. Věci mezi nebem a zemí…
Jsou jisté spojníky mezi námi všemi. Nic nemáme víc společného než…
Stojím na zastávce autobusu, je všední pracovní odpoledne, lidí…
O čase jsem už napsal ve svých předcházejících knihách docela dost…
Od té doby, co vyšla kniha Život s gamblerem a vznikl stejnojmenný…
Přiznám se, že mě iritují články rádobyhodnotící chování…
Když se nad sebou někdy zamyslím, tak si uvědomuji, že jsem občas…
Ten kompost tam byl snad odnepaměti. V rohu zahrady ho…
Dělá mi radost dávat lidi dohromady. Hlavně ty, které k sobě…
Myslím si, že ono rčení se z lidské společnosti nikdy…
Utekla jsem. Nic jinýho se nedalo dělat, než se sebrat a utíkat.…
…a žízeň uhasíš, po dlouhé, dlouhé době. Jako když z podzemí…
Všeobecně je "metoda šrapnel" inspektora Trachty známa jako…
Prožila jsem pěkné, dlouhé manželství. Děti nám nebyly dopřány,…
Tato příhoda se mi stala před několika lety. Jezdívala jsem…
Slyšela jsem bezva vtip. „Skvělého chlapa najdeš na každém rohu,“…
Přiznávám, nikdy jsem neviděla zlaté prasátko. Ale vinu beru na…
Jako malá jsem toužila žít v pohádkovém světě, kde by mi na…
Bude mi 80 roků, takže už mám pochopitelně svůj každodenní rituál.…
Dnes jsem na besedě s dětmi mluvila o zvířátkách. Vyprávěla jsem…
Celý život tvrdí, že správný chlap všechno vydrží. Mlčí, nesvěřuje…
Odpustila jsem. Už necítím ublíženost, křivdu, zlost. Nemyslím na…
Ve středním věku prožijeme krizi a pak s přibývajícími léty jsme…
Každou chvíli se dočteme o trápení, ponižování a ubližování, a…
Starší lidé ji často slýchávali v dětství. Trendem bylo…
Už vidím, jak se řada z vás, kteří nemají rádi náboženské…
Život do stovky. Dlouhověkost. Nesmrtelnost. Toto jsou témata,…
Slovo duše používáme běžně, aniž bychom se nad ním zamýšleli. Duši…
Často počujeme slovné spojenie „Pandorina skrinka“. Podnecuje nás…
Erika je celý život štíhlá dlouhonohá blondýnka s obličejem madony…
Nestěžují si, vydrží víc než mladí, nehroutí se z malých problémů.…
Také to tak někdy máte, že si bloumáte po venku, je vám po těle…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký…
Jejich podvody jsou natolik mazané, že zamotají hlavu i zdatným…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Je spousta věcí, které člověk tak nějak ví, ale v reálném životě…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Tak tenhle rok jsem se dožila osmdesáti let. Od těch mladších ke…
Končí rok 2024 a já nemusím dlouze a namáhavě přemýšlet o…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
A je to za námi. Zase jedny Vánoční svátky i oslavy Nového roku…
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho,…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Můj zdárný syn Jakub je sice mladším dítkem, ale je to hodně dávno…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Nemám vlastního syna, ale syna, kterého jsem vyvdala. Jeho dítko,…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %