Já bloudila jsem v čase
a citům byla zima,
má láska vplížila se
do mžitek před očima,
blesk vtrhl do soumraku,
v němž barvy zahořely,
noc vešla bez rozpaků
a city závrať měly.

Pak sčítali jsme slova,
která nás mluvit nutí,
ta slova staronová,
jak návod k obejmutí,
já nikde nemám stání 
a déšť se hádá s tělem,
když hledám milování
v tvém hlase odeznělém.

Já ztratila se zcela,
když bloudila jsem v čase,
má láska osaměla
a závrať změnila se,
má krásu mnohotvárnou
a září před očima,
ač slova lásky stárnou
a citům bývá zima.