Pohledy do života předků aneb co všechno lze vyčíst z rodokmenu
Když jsem svého času vytvářela náš rodokmen, dostala jsem se k nejpozdějšímu datu - roku 1720. Všechny informace jsem čerpala pouze ze zachovalých dokumentů, které mi byly odkázány a také z přístupných dat v matrikách již digitalizovaných, tudíž je bylo možno studovat z domova.
Na jiné zdroje nebyl čas, nemohla jsem objíždět osobně matriky a místa, kde mí předci žili, takže jsem navštívila místa jen některá a mohla si tak utvářet obrazy, jak se asi v té které době žilo.
Abych tu zanechala rodokmen pro své děti a vnuky zajímavý, dodávala jsem samozřejmě do něho dostupné fotky a pak mne napadlo, že dokreslením doby, ve které žili, si jejich život dokážeme představit barvitěji.
A tak jsem se například soustředila na onen rok 1720, ve kterém jsem objevila syny jakési mé prapraprabáby Mariny, o níž jsem nevěděla zhola nic, jen to, že existovala. U ní končila veškerá má zjištěná data. Ale nalezla jsem následující zajímavosti o době, ve které žila se svými dvěma syny, takže jsem mohla popsat situaci a stav, který mohli její potomci zažít.
V roce 1783 došlo k sérii sopečných výbuchů na Islandu a nakonec vybuchla největší sopka LAKI - což znamenalo pro Evropu pohromu - došlo k celkovému ochlazení podnebí, slunce nesvítilo celý rok kvůli obsahu popela v atmosféře, a tím pádem nic nerostlo. Po celé Evropě vypukly hladomory - byl to rok bez léta, jak se píše ve starých kronikách a letopisech. Hodně lidí zemřelo po výbuchu sopky i tím, že se otrávili z jedovatých plynů, které byly ve vzduchu. Poté nastala velice tuhá zima a posléze zmiňovaná neúroda. Historikové se domnívají, že tato situace dokonce vedla ve Francii k povstání - velké revoluci r. 1789.
A jak vypadala naše země v těch pro nás dávných dobách?
Když se ohlédneme ještě dál před rok 1720 - po třicetileté válce, která proběhla v letech 1618-1648, žilo v Čechách dle historiků pouze 1,5 mil. obyvatelstva (!). Země byla zplundrovaná, neobdělávaná, lidé vyčerpaní hladomory. Armády zničily celé vesnice, zabily vesnické obyvatelstvo, takže neměl kdo obdělávat půdu. Uběhlo pár desítek let, obyvatelstvo se jakž takž vzchopilo a pak zas udeřily již popsané sopky na Islandu.
Žasla jsem, že vlastně dneska žiju, a to jen díky tomu, že to ti mí předci všechno přežili. Přežili, protože byli zemědělci a dobří hospodáři. A že přežili i to, co následovalo dál - včetně dalších válek. Vždyť já i mé děti a vnuci jsme tu vůbec nemuseli být!
A vyšlo mi z toho jediné (možná, že nemám pravdu, že mi budete oponovat, já se ráda poučím) – ale zachránila nás vždy „rodná hrouda“, zemědělství, práce na poli a chov domácích zvířat, kterému se mí předci věnovali, a tak se dokázali, samozřejmě ještě při troše štěstí, udržet při životě a přežít ty nejhorší doby.
Proto teď žasnu, jak nesmyslně zacházíme s ornou půdou, zastavujeme ji hangáry a sklady cizích společností, kupčíme s ní. A doba se opět mění, bohužel opět k horšímu. Stali jsme se závislými na cizích potravinách, zlikvidovali jsme chovy domácích zvířat a likvidujeme naši výrobu potravin. Nakupovat jezdíme do ciziny, kde je levněji, místo abychom podporovali naše výrobce a naše hospodářství. Spoléháme na to, že nám to, co potřebujeme, někdo dodá, místo abychom byli soběstační. Budeme všechno dovážet. Každá země v nouzi ovšem bude hledět především přece na své obyvatelstvo a pak teprve na druhé (možná). Už jsme se o lecčems přesvědčili v době covidové. Napadá mne v této souvislosti jediné: Kdo se nepoučí z historie, je nucen si ji zopakovat.
Promiňte, musím končit, jdu si sehnat pár slepic, které hodlám umístit momentálně na balkóně a taky zrýt pár záhonů pro zeleninu na chatě, neboť duch mých předků ve mně evidentně stále žije…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
Kdykoliv v nějakém městě objevím stolpersteine, neboli…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Redakce
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký…
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první…
Jejich podvody jsou natolik mazané, že zamotají hlavu i zdatným…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Redakce
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Je spousta věcí, které člověk tak nějak ví, ale v reálném životě…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci…
Tak tenhle rok jsem se dožila osmdesáti let. Od těch mladších ke…
Končí rok 2024 a já nemusím dlouze a namáhavě přemýšlet o…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
A je to za námi. Zase jedny Vánoční svátky i oslavy Nového roku…
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho,…
Redakce
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Můj zdárný syn Jakub je sice mladším dítkem, ale je to hodně dávno…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Nemám vlastního syna, ale syna, kterého jsem vyvdala. Jeho dítko,…
Redakce
Čím dál více mě iritují řeči o seberozvoji, nutnosti se neustále…
Redakce
Alena, dlouholetá kamarádka, jezdí do práce do Prahy vlakem ze…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Včera odpoledne se mi rozeřval na stolku mobil – sousedka Věra:…
Bude to osm let, kdy vyšla má kniha s názvem Život s gamblerem.…
Za komančů k nám do bývalých Sudet občas přijeli, omrkli, vyfotili…
Jsem postižená. Ulítávám nejen na pikantnich historických…
Nejsem věřící, do kostela jsem nechodila. Věci mezi nebem a zemí…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
Většina z nás má doma na stěnách rozvěšeny obrazy, které se…
Nedá se nic dělat, je to tak. Způsobila jsem mezinárodní ostudu a…
Když jsem ve "Foto dne" uviděla snímek kaple sv. Stapina na…
Možná někomu bude moje trápení připadat malicherné, ale nemám komu…
Redakce
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Jsem odpůrce násilí a miluji veškeré tvorstvo, co na zemi žije.…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Poučila jsem se, že nemám dávat na rady druhých. Neustále jsem od…
Redakce
Spím sama. Nemůžu přece nikoho nutit, když se mnou nechce sdílet…
Rozradostněná a poplatná jsem odcházela z práce. Všechny…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Vyrůstala jsem ve veselé rodině se dvěma sourozenci a byla…
Já bych ho zabil! Chytrý telefon! On vypadá děsně chytře, dokud se…
Když jsem před lety objevila portál i60, zaujal mne natolik, že…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Byl krásný jarní den, celá, celičká příroda se začínala probouzet…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
