Seděl jsem ve stínu ohromného stromu a z větví obsypaných zralými třešněmi jsem si vybíral jen ty nejčernější, protože byly nejsladší. Maminka jako pilná včelička trhala třešně do košatiny, aby je mohla zavařit a já je měl jako přílohu k jídlu celou zimu.
Pak začala maminka vzpomínat na tatínka Bernarda a to jsem poslouchal rád. Vyprávěla mi o Bernardovi, kterého moc milovala. Byl přísný a všechny děti mu musely vykat. Přes to, kdykoli to bylo možné, tak jim otevíral své srdíčko plné lásky dokořán.
Byl nejstarším synem dědečka Josefa a toužil také rozmnožit majetek rodiny, jako se to podařilo jemu. Krom příjmu z toho, co si na políčku vypěstovali, se od mládí jako mimořádný talent pustil do hudby. Hrál na několik hudebních nástrojů a po smrti kapelníka převzal jeho místo v kapele. Do toho všeho přišla "Velká válka" později zvaná jako „Světová“. Starosta krátce po mobilizaci padl a dědeček jako první radní převzal vedení obce. Tak se po skončení války jako první dozvěděl o nuceném odprodeji pozemků šlechty. I on měl svůj SEN. Jaký to byl? Založit si na svažitém pozemku třešňovku. Znal a miloval sadaření.

Tak jako se před časem velká část vesnice usmívala nad nápadem jeho tatínka s řeznickými psy, tak tomu bylo i dnes, když si na úvěr kupoval rokli v polích. Všichni chtěli, aby se jim peníze, co do pozemků vložili, vrátily co nejdříve. Dědeček dobře věděl, že v sadaření musí být trpělivý. Čekal pět let, zkoušel různé druhy třešní, rouboval je na stávající podnože a šlechtil druh, který dozrával do černé barvy s vysokým obsahem cukru a malinkatou pecičkou. Nazval jí KAŠTANKOU. Dokonce se spojil s dalším sadařem z okolí a pracovali na konečném výsledku společně.
Když zaměstnal na česání třešní nemalou část obce, už se mu nikdo naposmíval. Sám vozil třešně na ovocný trh v Praze. Nejdříve na voze taženém kravičkami a později párem koní. Když se povedl rok, tak těch tři sta třešní přineslo do rodiny velmi pěkný zisk, aby se mohla rychleji splatit půjčka od kampeličky a přikoupit další pole. Tehdy mnozí pochopili, že se mu čekání a tvrdá práce vyplatily.
„Děkuji dědečku za ty sladké třešínky“, říkal jsem si v duchu a snil jsem jako malý kluk o tom, čím já „proslavím“ naší rodinu, tak jako se to podařilo mému dědečkovi Bernardovi!
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %