Slunce nesměle proráží mraky, jaro jako obvykle vítězí nad zimou, takže v březnu už není po sněhu ani památky, občas sprchne, země se otevírá, někteří otužilejší kluci už běhají v kraťasech, já tedy ne, nejsem tak otužilý a mám raději tepláky. Je neděle po obědě a čas právě vyrazit do světa.
Beru si pytlík s kuličkami a mířím za klukama nahoru za zámek na Skálu. Jaro totiž obvykle s kuličkami teprve přichází. Jsou jeho neklamnou známkou. A pravidlem. Zatím se nikdy neopozdilo. A já mám jaro moc rád.
Hliněné kuličky jsou modré, hnědé, červené, žluté, zelené a možná, že je tam ještě nějaká další barva. Už si nepamatuju. A mezi nimi se sem tam objeví i nějaká skleněnka. Kluci na písčité ploše už udělali důlek a čáru, Zuzka z Vinopalny má hodně krátké šatičky a dráždí Honzíka Ševců, který chodí do pomocné školy a chce se jí podívat pod sukni. Dostal ale facku a uraženě teď stojí stranou.
Kuličky se kutálí vlhkou jarní zemí, všichni jsme soustředění a opatrně je cvrnkáme prstem do důlku. Je to hodně prestižní záležitost a já bývám obvykle někde uprostřed. Někteří kluci si zouvají boty, zkouším to také a chůze po vlhké, písčité zemi je příjemná. Já se s ostatními kluky sice moc nescházím, protože mým hlavním kamarádem je Jirka, ale tohle spolu nechceme prošvihnout. Ovčín počká.
Barevné kuličky se kutálí do malého důlku za zámkem a zima se definitivně odkutálela kamsi daleko, až na sever. Tam nás už nezajímá. Nás právě zajímá začínající jaro a barevné kuličky.
Opět vyhrál Pepík, já byl třetí. Pepík pak vytáhl z kapsy klíče od nedaleké hasičárny, kde byla malá místnost, uprostřed stůl, čtyři židle a v šuplíku ve stole mariášky.
Šoupli jsme ale nejdřív dovnitř Zuzku z Vinopalny i s Honzíkem Ševců a zamkli za nimi. Oknem jsme pak sledovali, jak Zuzka honí Honzu kolem stolu, až ho dohonila. Vůbec netuší, že je sledujeme. Kravál zevnitř najednou přestal a my jsme v té chvíli Honzovi Ševců docela záviděli.
Jirka, jako zkušený karbaník, stále mariáš vyhrává, já to věděl už předem, ale stejně jsem měl vztek. Jirka byl v kartách vždycky lepší než já. Zuzka nás chvíli sledovala, jak mažeme karty, ale pak vzala Honzíka Ševců za ruku a oba zamířili kolem zámku dolů na náves.
A slunce vyšlo z mraků ven a já už měl kuliček dost a tak jsme s Jirkou zamířili do pískovny na Ovčín.
*
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci…
A je to za námi. Zase jedny Vánoční svátky i oslavy Nového roku…
Jsou jisté spojníky mezi námi všemi. Nic nemáme víc společného než…
O čase jsem už napsal ve svých předcházejících knihách docela dost…
Když se nad sebou někdy zamyslím, tak si uvědomuji, že jsem občas…
Zdědit můžeme opravdu kde, co. Movitého i nemovitého. Třeba špatné…
Letní snění – moc hezké téma. Příjemná představa – ležím s …
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Redakce
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Redakce
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký…
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
