Luděk (68 let): Žena se ke mně chová, jako bych byl malé dítě
Manželka trvá na tom, že mě musí doprovázet k lékařům. Tam se chová, jako bych byl hluchý, slepý, nesvéprávný. Komunikuje s doktory jako bych tam nebyl, já přitom stojím vedle ní. Stejně se chová při rodinných sešlostech. Nejhorší je, že to myslí dobře. Neuvědomuje si, že mě tím ponižuje.
Zřejmě nejde o ojedinělý problém. Podobně se chová žena jednoho mého kamaráda. Když onemocněl, začala s ním jednat, jako by byl dítě. Podotýkám, že se v jeho případě nejedná o duševní nemoc, nýbrž problémy se srdcem. Já je mám také, trápí mě i vysoký tlak. Přestal jsem kouřit, hlídám si váhu, štamprličku si dávám výjimečně. Doma však neustále slyším co musím a co nesmím. Vlastně nevím, kdy to začalo. Zřejmě v době, kdy jsem šel do penze a kdy jsem se začal se srdíčkem léčit. Žena se změnila v pečovatelku. Dcera říká, že mám být rád, ale já si vždy vzpomenu na film Teorie tygra, kde paní Balzerová tak skvěle týrala pana Bartošku. Vždy, když ten film v televizi znovu dávají, dívám se a hlasitě se chechtám, zatímco žena říká: „Nechápu, proč se na tu pitomost díváš pořád dokola.“
Nedávno jsme byli u sousedů na návštěvě. Sousedka před nás postavila mísu s jednohubkami. Má žena řekla: „To on nesmí.“ Odsunula ji ode mě na druhý konec stolu. Připadal jsem si jako pes, o kterém bylo rozhodnuto, který druh granulí může pozřít a který ne.
Když jsem šel naposledy na kontrolu k lékaři, vnutila se, že jde se mnou až do ordinace. Bylo to poněkud trapné, doktor se zeptal: „Myslíte, madam, že to tady my kluci nezvládneme sami?“ Manželka absolutně ztratila smysl pro humor, vůbec si neuvědomuje takové narážky a tak řekla: „Já to umím lépe vyjádřit.“ Přál bych vám vidět ty soustrastné pohledy pana doktora.
Když jsem šel do lékárny, trvala na tom, že jde se mnou: „Kdo ví, co bys přinesl.“
Rozpadly se mi domácí trepky, tak jsem řekl, že si zajdu koupit nové. Ona na to: „Zajdeme zítra spolu, hlavně si nic nekupuj sám.“
Je hodná, obětavá, neustále máme doma navařeno, uklizeno, voňavé svíčky plápolají. Pod jejím velením si musím dvakrát denně měřit tlak, ona zapisuje stav do notýsku. Nedávno se mě zeptala, jakou mám stolici. To jsme se dost pohádali. Myslím, že i v dlouholetém manželství by člověk měl mít důstojnost a tajemství, takže nikomu, ani mé ženě, nemíním sdělovat, jak vypadají mé bobky.
Nevím, proč manželka získala pocit, že s přibývajícími roky a zhoršujícím se zdravím se měním v dítě. Je jen o pět let mladší, chápal bych to, kdybych si vzal ženu o dvacet let mladší a ona ve mně časem začala vidět nemohoucího dědečka.
Mám dojem, že manželka nemá naplnění života, vnoučata nemáme, dcera bydlí daleko, kamarádky nemá, v práci už tak nějak dožívá a těší se do penze. Neustále zdůrazňuje, jak si to, až ona bude v penzi, užijeme. Tak toho se děsím, možná že mě bude chtít začít i přebalovat, vodit do parku na vodítku nebo tak něco.
Píšu to tak, aby to vyznělo jako legrace, ne že si stěžuji. Nicméně jsem z té situace dost zoufalý. Připadám si jako pitomec, hádat se mi nechce. Samozřejmě, že jsem se to ženě snažil vysvětlit, popsat jí, co mi vadí. Byla z toho smutná, až mi jí bylo líto. Ale nic se poté nezměnilo.
Je hodná holka, prožili jsme spolu hodně, přece se na stará kolena nerozvedu. Ale představa, že mě zase vede k lékaři jako nesvéprávného dědouška a pak za mě v ordinaci hovoří, je zdrcující.
Nedávno jsem si uvědomil, že vlastně nemám soukromý život. Ona pročítá mé lékařské zprávy, když mi zvoní mobil, zvedne ho ona, rozhoduje, co budu a nebudu jíst.
Jestli ty moje stesky bude číst nějaká žena, třeba si z toho vezme ponaučení, že přílišná péče nám mužům moc radosti nedělá. I když, nevím, možná, že někteří pánové by se rádi nechali vodit jako pejsci, opravdu vlastně nevím.
(Autor si nepřál zveřejnit celé jméno, redakce ho zná)
Pošlete odkaz na tento článek
Ukázkový úvodní text článku
Možná někomu bude moje trápení připadat malicherné, ale nemám komu…
Poučila jsem se, že nemám dávat na rady druhých. Neustále jsem od…
Je to jen můj pohled. Každý to má jinak. Nechci se dívat do stěn…
Povzbuzen a rozpohybován činností na zahradě, dostal nápad podívat…
Toho odpoledne dorazila Maruška do cukrárny s viditelně…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %