Moje energie: Energie vánočního času…

Próza/poezie

Moje energie: Energie vánočního času…

Datum: 5. 12. 2022

Diskuze: 22

Geiranger

Nemám ráda zimu. Tmu, mráz nebo naopak rozbředlý sníh a těžké šedivé nebe. Nemám ráda stereotyp, zmatek a shon, který přináší prosinec. Nemám ráda chaotické pobíhání, tlačenice a přeplněné obchody. Mám ráda vůně. Vůně jehličí, vanilky a hřebíčku. Mám ráda světla, která se odráží na vodní hladině řeky a koledy, které se rozléhají chrámovou lodí. Mám ráda rozzářené dětské oči sledující nazdobený stromeček, na jehož špici svítí betlémská hvězda a jejich upřímnou radost z dárků. Mám ráda vánoční hudbu. Nemám ráda Zimu, a přesto rok co rok propadám kouzlu Vánoc.

Vzpomínám na vánoční čas prožitý v mládí. Zase se toulám úzkými uličkami Starého města, které osvětlují plynové lampy na zdech domů. Proplétám se mezi stánky vánočního trhu a cítím v dlaních horké pečené kaštany. Všude je plno vánočních stromků, vůně vánočního cukroví a v kádích se mrskají kapři. Zase se vracím s rodiči z odpolední procházky, za okny se rozsvěcují světla - je Štědrý den. Vidím krásně ozdobený stromeček, vnímám krásný pocit slavnostní chvíle, slyším malý kouzelný zvoneček ohlašující příchod Ježíška s dárky. Zase jsme všichni doma pohromadě, nikdo nespěchá, všichni se navzájem poslouchají…Zase stojím v katedrále, nádherné tóny České mše vánoční mne pohlcují, srdce se naplňuje štěstím…

Propadám kouzlu Vánoc, i když koloběh života nenávratně odnesl čas mládí, přinesl ztráty, nemoci, ale daroval přátelství. Nemám ráda zimu, a přesto se skláním před velebným tichem zasněžené krajiny, které ruší jen křupající sníh pod nohami. Na bílých pláních tančí sněhové vločky a na obzoru blikají světla za okny domů jako hvězdy na nebi. Vnímám to ticho, duši naplňuje klid a mír, vzpomínka na drahé zesnulé nebolí, jsou se mnou. První zvon v dálce jemně přeruší myšlenky, přidávají se další, rozléhají se krajinou, zvou na štědrovečerní večeři.

Připomínám si vánoční zvyky. Pod talíř pokládám rybí šupiny, rozkrojím jablka, rozložím Betlémy, svíčka ve skořápce ořechu lehce se pohupuje. Večer zvolna plyne, vůně purpury a pečených jablek se pomalu vytrácí, koledy tiše doznívají. Vycházím do mrazivé noci, stříbrný měsíc svítí na cestu a rozsvícené kostely září v temné noci jako majáky, nabízející záchranu pro osamocené duše. Jemné tóny varhan, lákající k návštěvě i náhodné kolem jdoucí, plynule přechází v tklivé tóny Tiché noci, až se naplno rozezní. Narodil se Kristus Pán, veselme se. A cestou z Půlnoční tiše přemýšlím, zda se stane něco nečekaného, nového, kouzelného, takový malý zázrak… a třeba spadne i hvězda…

Přeji všem, aby prožili Vánoce takové, jaké si prožít přejí. A doufám, že letos bude jen velmi málo těch, kterým se nepoštěstí potkat se na Štědrý den s vůní domova, lásky a klidu.

Přejme si vzájemně ve shodě se slovy písně Modlitba, „Ať mír dál zůstává s touto krajinou“, ale i v našich srdcích…

Nemám ráda Zimu… Mám ráda energii Vánoc…

Otevřené dveře

| Můj příběh | Podzimní soutěžení 2022 | vzpomínky

Autor: Dana Kolářová

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

SDÍLET NA FACEBOOK

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

22 komentářů

Marie Ženatová 12.12.2022 06:09

Milá Danuško, díky moc za nádherná slova vzpomínek.* Přeji ze srdce pohodové a požehnané vánoční dny*

Jindra Hubačová 8.12.2022 10:57

Danuško, krásné vzpomínky. Také nemám ráda Zimu, ale Vánoce mají stále to kouzlo a tajemno, jako v mém dětství. Krásné Vánoce v klidu a pohodě přeji Tobě a celé Tvé rodině. J.

Dana Kolářová 8.12.2022 09:33

Ještě jednou děkuji za milá slova a budeme doufat, že se vánoční čas nikdy úplně neztratí.