Nejsem aktivní senior. No a co?
Ilustrační foto: Ingimage

Připadám si nějak nepatřičně, tak zvaně mimo mísu. Nejsem totiž aktivní senior. Jsem líný důchodce, který má rád svůj klid. Nechodím na U3V, nenavštěvuji žádné kluby nebo kurzy, neběhám, necvičím. A to se v současné době jaksi nenosí.

Všude jen čteme nebo posloucháme, jak my, věkem zralí až přezrálí, musíme být stále „in“, ve střehu, v pohybu, v akci, aby nám nezakrněl mozek a nevrzaly klouby. Tu se obdivuje sedmdesátiletá babička na kolečkových bruslích, tam se zase tleská osmdesátníkovi s tenisovou raketou či takřka stoletému páru na tanečním parketu. O nás, důchodcích neaktivních, není slyšet. Ba, jsme vnímáni jako něco, co je nemoderní, nespolečenské, nevhodné. Jako odpad společnosti.

Pracoval jsem poctivě takřka půl století a těšil jsem se, jak si důchod užiju. A ono se mi to docela dařilo. Ráno jsem si pospal, dopoledne uvařil, po obědě odpočinul, odpoledne zahrál šachy a některý večer zašel na pivo. Jenže v poslední době i mí kumpáni podlehli tomu aktivnímu běsnění. Jeden chodí s manželkou na jógu, druhý s hůlkami křižuje vesnicí, třetí se učí na kurzech ždímat maximum ze svého chytrého mobilu. A pořád "nemají čas."

„Pane Vácho, přijďte někdy do našeho klubu seniorů,“ zvala mě tuhle paní Jeřábková, kterou jsem potkal na poště. „Máme pořád nějaké aktivity, určitě si něco vyberete. Neměl byste se stranit kolektivu. Být aktivní ve stáří je důležité i pro psychiku…“

Proboha, co ta ženská ví o mé psychice, pomyslel jsem si. Já už to spojení „aktivní senior“ nemůžu poslouchat. Připadám si jako vyvrhel, jako něco, co do současné společnosti nepatří. Já těm „aktivistům“ nezávidím, ani se jim neposmívám. Ať si dělají, co je baví a na co stačí. Jen se mi zdá, že je toho „musíš být aktivní, jinak zakrníš“ v poslední době už trochu moc.

Jsem spokojen s tím, co mám a s tím co (ne)dělám. Jsem jiný. No a co?!

 

 

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
43 komentářů
Jan Zelenka
Naprostý souhlas!
Hana Šimková
Tak nevím lidičky o čem se dohadujete. Kdo chce ať se třeba staví na hlavu a vytahuje se co všechno ještě dokáže. Jistě je mu to přáno , ale nemyslím si, že kdo toho dělá málo, že dřív umírá. O tom ale nechci diskutovat. Každý je jiný a dovolte mu bez napadání, aby si klidně lenivěl.
Miloslava Richterová
Život je pohyb, pohyb je život, učí se už děti ve škole :-)
Jitka Caklová
13:52 - Pan Vácha nemá Váš obdiv, můj ano, Vy nemáte můj obdiv a je to fifty fifty. On na Vás někdo útočí? Jen jsem si Vám 14:32 dovolila poradit, abyste nebyl zklamaný. Víte, ono jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. HOWGH!
Jindřich Berka
Vidíte já vás respektuji a možná vás mám svým způsobem rád. Nezávidím a přeji. Každému. I tomu, kdo mě nemusí. Nemusíte se mnou souhlasit ani obdivovat. Neradím, jen píši, jak to cítím já a samozřejmě každý má jinak, ale můžeme se navzájem respektovat. Na útoky jsem starý. Jindra
Jitka Caklová
Tak si to pane Berko hlavně někam napište, kde a jak chcete skonat, abyste nakonec neskonal, mezi po "vašemu" mrzkými lidmi v domově důchodců :-) Toť pouze můj názor, nic proti i můj obdiv k Vám poněkud pokulhává i to je můj "problém" :-)
Jindřich Berka
Dobrý den, samozřejmě člověk může být líný, být tlustý a nadávat na doktory, ležet na gauči a čekat až přijde zubatá. Ještě aspoň dva obědy a poležení. Já vás respektuji, ale můj obdiv rozhodně nemáte. Nechci poslední roky života hnít zaživa. To myslím obrazně a nikoliv směrem k vám. Já naopak rád dělám něco nového, co mě nastartuje a vím, že ještě žiji. Na flákání bude čas v truhle. Znovu na závěr opakuji. Je to pouze můj názor a můj způsob života, jak ho chci ještě trávit. Nejsem aktivní pro někoho, ani pro ženu. Pro sebe. V tom jsem velký egoista. Bolí mě nohy, ale brázdím krásné okolí, tiká mi pod kůží strojek, ale běžím za míčem a jsem nesmírně spokojen. Protože život tuze miluji a ještě si ho doufám užiji. Chtěl bych skonat doma, nikoliv v domě důchodců, pokud toho budu schopný. Nikoliv mezi po "našemu" mrzkými lidmi. Jindra
Jan Slavíček
Pane Vácho, zajímalo by mě nakolik je tento příběh pravdivý. Dohromady to vůbec nedává smysl. Pokud je tu pár lidí, kteří nevěří logice pohybu ku zdraví a to i mozkovému, tak ať si někam zalezou. Nechtějí být aktivní ve společnosti, tak ať nejsou. Nikdo je ve skutečnosti nenutí. Pak jsou tu třeba mí prarodiči. Z jedné strany se jedná o aktivní ženu, která chodí denně na procházky, má aktivity ve formě jednoduchých her se seniory apod. a to jí je již přes 90 let. Na druhé straně si muž a žena po 80 letech zalezli do svého bytu a nevylézali. Později jim vlezli do hlavy negativní myšlenky o druhém. Muž začal chodit více a více do hospody, zatímco žena skončila v alzheimer centru. Snad chápete o co tady jde. Nikdo ani jednomu páru nikdy nic nevnucoval. Tento článek mě spíš přesvědčuje o tom, že by se to dělat mělo.
Jana Šenbergerová
Pane Vácho, s chutí jsem si přečetla váš článek. Také jsem jiná s tím, že každou jinakost považuji za plus. Mile mě překvapily reakce ostatních. Tak by to mělo být. Smůlu mají jen škarohlídi, ale i ti zřejmě dělají jen to, co je baví.
Jitka Caklová
Pane Dostale, výstižný fór! :-) Ani já jsem ve svém životě, při své oficiální nevzdělanosti, svoje schopnosti neuznávala a díky tomu, zbytečně dlouho netušila, jak jsem dobrá :-) :-) :-)
Štefan Haviar
Jsem také starý důchodce, přes 80 let, ale považuji se za aktívního důchodce, tedy aspoň fyzicky aktivního. Přiznávám se dobrovolně, že také dělám jen to co mně baví a dělá dobře pro zdraví. Jsem rád, když se ráno probudím a nic mne nebolí a tak se mohu věnovat i jiným aktivitám než sportovním. Ovšem já se každé ráno bez násilí rozvičím, pak posnídám a vyrážím na intenzivní vycházku 3km do přírody. Večer před setměním vycházku ve stejném rozsahu opakuji. Máme vedle rod. domku velkou zahrádku, na které se mohu vyřádit.Manželka má zahrádku také ráda, neboť jak říká, mottyka je její nelepší kamarádka. A protože si toho dost na zahrádce vypěsatujeme, tím ušetříme na jídle, což je při dnešní drahotě nezbytné. A tak se nenudíme, jako ti, kteří bydlí v činžácích. Znám několik sousedů, kteří v důchodu nedělali nic a už jsou dávno tam, nebo jiní, kteří se desítky let trápí s nemocemi, vyplývajícími z neostatku pohybu (srdce, klouby,páteř..) a tak přispívají k zvyšování nákladů zdrav. pojišťoven na léčení. Jakmile vítězí lenost nad vůlí, pak je to zlé!
Eva Mužíková
Pane Vácho přesně tak to cítím i já. Dělám jen to co mne baví a na co mé síly stačí, nesnažím se s nikým držet krok. Děkuji Vám...
Jiří Dostal
:-) Někde ve svém archivu mám prastarý Renčínův fór : Nad dvěma chlapíky vznáší se rozkošnicky třetí a dole se praví: "Ten člověk je tak nevzdělanej, tak neskutečně blbej, že ani neví, že člověk nemůže lítat." Autorova úvaha je s přihlédnutím k dostupnému jeho profilu tím fórem naruby; aktivní senior nám líčí, že není aktivní, "no a co!" Jinak roztomilé přistižení in flagranti ... :-)
Marcela Kratochvílová
Váš článek se mi nejen líbil, ale i mě pobavil. Jsem ráda, že má ještě někdo také jiný názor než ten, který je nám všude předkládán. Kdo má kondici a chuť se někde angažovat, nechť tak činí, ale proč to neustále vnucovat všem.
Tomáš Staníček
Výborný článek i názory v diskuzi. I já dělám jen to, co chci (pokud manželka neuvažuje jinak). Vnukli jste mi inspiraci pro nový příběh.
Zuzana Pivcová
opravuji - když chci něco dělat
Zuzana Pivcová
Už to, že jsem šla z rušné Prahy do poklidného jihočeského městečka, svědčí o mnohém. Když chci něco dělt, dělám. Teď zrovna budu mít pro seniory vyprávění o zážitcích z několika cest. Určitě ne wikipedie, nýbrž pár zajímavostí, snad trochu vtipných. Ale jinak si zde usedlá a odepsaná nepřipadám. Možná budu učit němčinu. :-D Ale ne proto, abych nezakrněla.
Eva Kopecká
Výstižný článek, trefné komentáře, nedá mi nevzpomenout na díl z Chalupářů o výletě do Prahy s názvem Romeo z autobusu. Zde myslím pan Hlinomaz říká, já nechci jít tam, kam ostatní, já chci tam, kam chci já. Zrovna to bylo ke Flekům. Náhodou. Každý z nás je jiný, i když jsme všichni důchodci. Každý máme jinou představu, jiné možnosti, jiné zájmy. Tak proč nejít svou cestou i v téhle etapě života, kdy už nic nemusíme a můžeme dělat, co chceme.
Josef Volfík
Děkuji za rozumný názor.
Jiří Svoboda
Nelze než souhlasit s autorem. Ať si každý dělá to, do čeho se mu chce. A nechce-li se mi zrovna nic dělat, nedělám nic! Černé kroniky jsou plné příběhů aktivních seniorů, se kterými to seklo při běhu pro zdraví, horské túře a pod. Nač blbnout? Když budu mít náladu, projdu se, vyrazím podívat se někam, kde jsem nebyl, či kam jsem neměl dříve čas se podívat a hotovo. Nikam se nenechám nutit.
--- BANNER 9 ---

Vážíme si vašeho soukromí

My a naši digitální partneři používáme na této webové stránce soubory cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o těch následujících můžete rozhodnout sami.

Nastavení
Odmítnout vše
Přijmout vše
Nezbytné/funkční

Jedná se o nezbytné cookies, bez kterých by nebylo možné stránky reálně provozovat. Zahrnují např. cookies pro ukládání zvolených nastavení či zapamatování přihlášení.

Vždy aktivní

Analytické

Tyto cookies se používají k měření a analýze návštěvnosti našich webových stránek (množství návštěvníků, zobrazené stránky, průměrná doba prohlížení atd.). Souhlasem nám umožníte získat data o tom, jak naše stránky užíváte.


Marketingové

Používají se pro účely reklam zobrazovaných na webových stránkách třetích stran, včetně sociálních sítí a kontextové reklamy. Jsou přizpůsobeny vašim preferencím a pomáhají nám měřit účinnost našich reklamních kampaní. Pokud je deaktivujete, bude se vám při procházení internetu i nadále zobrazovat reklama, ale nebude vám přizpůsobená na míru a bude pro vás méně relevantní.


Uložit nastavení
Přijmout vše