Před několika týdny mi zazvonil telefon. Volal  mi můj bratr a byl doslova zoufalý. Moje maminka spadla tak nešťastně, že si naštípla obratel. Rada lékaře byla velmi přísná. Dostala korzet a dodržení klidového režimu. Nemohl ji převést k sobě domů, převoz byl možný jen v leže sanitkou. Tak jsem neváhala a jela za ní po dobu 3 týdnů. Na sobotu a neděli jsem jela domů.

Z hlavy jsem pustila starost o kočičku a kocourka. Manžel slíbil, že se o ně postará. Bohužel, Pepinka se začala toulat a trucovat, že panička není doma. Začala utíkat z domu a když jsem se vrátila a zůstala doma už natrvalo, pelíšek byl prázdný. Hledali jsme ji všude, ptali se u sousedů a čekali, že se jen někde schovala, bohužel, nikde není. Připadá mi, že se propadla pod zem. Zítra to bude 14 dní, co zmizela. Ale já to prostě nevzdávám a čekám a věřím dál. Měla jsem ji moc ráda a snad mi ten krátkodobý odchod odpustí a vrátí se. Jiné řešení mě nenapadá, neumím si její chování vysvětlit a moc mi chybí. Nikdy se netoulala, snad jen 2 dny a byla doma. Moc se těším, že příjde. Může kdykoli, ty malé dvířka má otevřené pořád....

Pravdu měl pan veterinář, když říkal, že zvířátka to mají jako lidi, jsou stejně nemocní nebo trpí steskem. Škoda, nemůžu nic dělat, ale vím, že kočičky mají velké srdce naplněné láskou až po okraj.