Nedívám se na zprávy.
Na internet chodím jen na krátkou dobu.
Už nejsem na sociálních sítích. Ne, už nevyužívám ani facebook, přestalo mě to bavit.
O víkendech nereaguju na zprávy, na maily.

Takové věty říká čím dál více lidí. Jde o osoby nejrůznějšího věku, vzdělání, povolání i penzisty. V této oblasti nejsou rozdíly – lidé se shodují, že informací a průniku moderní techniky do běžného života je už příliš. To, co je bavilo a vnášelo jim do života radost, je začalo unavovat.

Donedávna platilo, že člověk, který netrávil co nejvíce času na internetu a nevyužíval sociální sítě, byl považován za podivína, který se zaseknul v minulosti a neumí tančit v rytmu doby. Nyní čím dál více úspěšných a známých lidí v rozhovorech říká, že se snaží od přemíry informací oprostit, že využívají internet a sociální sítě čím dál méně, někteří se od nich úplně odstřihli.

Podle několika vědeckých studií od roku 1984 došlo až k desetinásobnému nárůstu množství informací, které zpracováváme, ať už se k nám dostávají z televize či z internetu. „Naše psychika není na tak velké množství informací, které se k nám nyní dostává, stavěna. Jejich nadbytek snadno rozkolísá duševní rovnováhu. Vede to k tomu, že lidé podvědomě preferují zjednodušené zprávy, i když dobře vědí, že jsou nepřesné, zbytečně emotivní a mnohdy zcela nepravdivé,“ tvrdí psycholog Jan Kulhánek. Většina psychologů se nyní shoduje, že už  nejsme schopni přemíru informací zpracovávat, zacházet s nimi, vyhodnocovat je. Jsme z nich unavení, aniž si ale mnohdy uvědomujeme, z čeho ta únava vzniká.

Uznávaný neurolog Martin Stránský opakovaně mluví o tom, že moderní technologie a sociální sítě mají mnohem silnější vliv na mozek, než si myslíme a než si především dovedeme představit. „Studenti, kteří píší a učí se z knih, mají o třetinu lepší výsledky než ti, kteří se učí přes obrazovku. Potvrzuje to několik průzkumů,“ tvrdí neurolog a je přesvědčen i o tom, že internet a sociální sítě mají negativní dopad na komunikaci mezi lidmi. „Mládež nyní komunikuje podobně, jako když píše textové zprávy. To znamená, že dají dohromady větu, která má jen čtyři slova. Mladí lidé nyní nediskutují, neporovnávají, nevyhodnocují informace. Přestali toho být schopni. Ví, kde všechno najít, ale neví, co s tím dělat,“ vysvětlil.

Čím dál více se mluví o tom, že vývoj lidstva se zabrzdil a nyní směřuje směrem dolů. Mnozí starší lidé mají ten pocit, jen se o něm obávají mluvit, aby nepůsobili jako zapšklí starci, kteří se nedovedou vyrovnat s vývojem společnosti. „Když si vzpomenu na své mládí a srovnám ho s tím, jak žije vnuk, je mi smutno.  My prokecali hodiny, ať už někde u vody nebo na louce nebo později u piva. Můj vnuk nemluví vůbec. Já myslel, že ho nebaví mluvit se mnou, dědkem, jenže on nemluví ani s kamarády. Nedávno byl u mě na chalupě s kamarády, tři osmnáctiletí kluci. Celou dobu seděli a koukali do notebooků či mobilů. Nemluvili ani spolu ani s těmi přístroji. Dcera říkala, ať to neřeším. Připadali mi pořád takoví unavení, polomrtví,“ říká sedmdesátiletý Milan. „Naopak starší vnuk mi nedávno řekl, že už nepoužívá sociální sítě pro soukromé účely, jen pro práci. Divil jsem se, já mám totiž facebook docela rád. Řekl, že už ho nezajímá, co kdo dělá, že chce přísun informací omezit, že cítí, že je unavený,“ dodává Milan.

Existuje studie, podle níž den strávený u počítače je pro lidské tělo stejně vyčerpávající jako den strávený manuální činností. Takže lidé, kteří po práci nebo studiu usednou k počítačům, vlastně vůbec nedávají tělu šanci si odpočinout. Lidský mozek není na tak velký nepřetržitý přísun informací, které nyní dostává, evolučně přizpůsobený. Neubrání se jim ani v případě, kdy člověk na internet nekouká tak často jako ostatní. Nyní se mezi vědci vedou debaty o tom, zda současné děti budou na přemíru informací lépe připraveny a nebude je deptat tak jako střední a starší generaci, protože s internetem a moderními technologiemi vyrostly od narození. Nebo zda naopak budou kvůli tomu jejich mozky přetížené už od mládí, děti ztratí schopnosti, které jejich vrstevníci v minulosti měli a dostanou se tak na jakýsi nižší vývojové stupeň. Faktem je, dnešní čtyřicátníci sledovali jako malí nanejvýš televizi, současné děti ve věku od dvou do deseti let nyní tráví u digitálních médií v průměru více než devět hodin denně. Zdá se to být přehnané? Proč? Většina dětí má tablet či mobil doma, aby se zabavily, pak na něm pracují ve škole, úkoly dělají přes počítač, pak si pustí nějaký film či hru. Doba, kdy by se jen tak nudily nebo si s někým povídaly, prakticky vymizela z jejich životů.

A tak se v poslední době začíná mluvit o tom, že poslední generací, která si nenechala moderními technologiemi unavit mozek jsou lidé ve věku nad šedesát let. Ti, kteří se sice naučili internet, sociální sítě a vše další, co s tím souvisí, používat, ale zároveň ještě stále žijí takzvaně normální životy, ve kterých je třeba používat mozek. Příklad? Když někam jedou, najdou si cestu v mapě a nespoléhají slepě na navigaci. Více si odpočinou při četbě knížky než při brouzdání na internetu. A raději si jdou oblečení vyzkoušet do obchodu než aby trávili jeho vybíráním hodiny na e-shopech a pak zjistili, že jim vůbec nesedí. A co je hlavní, když si chtějí popovídat, mají někoho, kdo si s nimi popovídá rád osobně a nepošle jim jen smajlík.