Milý měsíci, zase je ti umožněno na den, nebo dva se dívat na svět celou tváří. Je sice tma a moc se toho neděje, ale ty to vidíš ve svém světle. Vidíš smutné krajiny, vyhořelé lesy, vyschlé řeky a ještě jsi schopen cítit smutek z lidských příbytků.

Říká se, že při úplňku se dějí různé věci, dokonce i vraždy a násilné činy. Nevěřím, ty za to přece nemůžeš a také nemůžeš nic dělat s tím, čeho se lidé dokáží dopouštět. Ty můžeš jenom udiveně koukat. Dlouho se ale dívat nevydržíš a začneš se za lidi stydět a pomalu svoji tvář schováváš.

Kdyby tvá úplňková moc mohla pomáhat k tomu, že lidé změní svoje chování k dobrému, že se přestanou hádat o peníze a o moc, bylo by to krásné. Zařiď, aby lidé využívali svoji moc i peníze jenom ke skutkům dobrým. Odstraň zlobu a nenávist.

Opravdu se na to nedá už dívat, tak proto odvracíš svoji tvář. Nedivím se ti. Dívám se na tebe oknem a nespím, protože prý přinášíš nespavost. Co všechno lidé na tebe svádějí, místo aby někteří vylezli ze svých koryt a podívali se na svět tvým světlem. Nemůžou spát jenom proto, protože se bojí o svůj majetek a tu svoji moc.

Máš prý sílu hýbat i mořem, tak moc prosím, pohni i lidmi.

Jdu spát, žádné koryto nevlastním a tak můžu usínat v klidu a doufám, že můj sen bude krásný. 

Dobrou noc!