Příběhy naší rodiny
Ilustrační foto: Pixabay

Můj příběh se odehrál hluboko v mém dětství. Bydleli jsme v činžáku ve Světlé Hoře. Té části se říkal Ostrý roh. Dodnes nevím, odkud se ten název vzal. Měla jsem svoje kamarádky, svoje hračky a vše probíhalo v klidu a míru.

Vzpomínám, jak bezstarostný život jsem měla. Všichni mi ho mohli závidět. Vedle domu jsem měla houpačku, na louce si postavila v létě stan, kousek dál byl dutý strom, který měl své kouzlo. Tam jsme si jako děti ukrývali všechno možné. Pokud vím, ten strom je tam dodnes.

Jednoho dne se u nás doma ozvalo nesmělé klepání na dveře. Byl tam divný chlapík a dožadoval se vstupu. Můj tatínek ho hned poznal. Pocházel z Brna a ten pán byl jeho dávný "známý". Tak jsem to pochopila já. Pán na mě působil záporně. Posadil se na židli a nesměle koukal před sebe. Táta ho pozdravil a ptal se ho, kde se tady bere a co potřebuje.

"Víš, mám hlad a chtěl bych tu přespat". Dostal najíst a mohl se i ubytovat. To ale trvalo několik dnů. K odchodu se neměl. Ptala jsem se, kdo to vlastně je. Dostalo se mi odpověd. "Je to strýc Komolík." Vím, že v noci hrozně chrápal a kašlal. Už se ozvala i moje maminka, co to má znamenat. Strýc si začal vymýšlet, že mu ujel vlak, pak že nemá cigarety, že nemá peníze. Nakonec byl potupně vyhozen. Bohužel nic jiného se nedalo dělat. Můj mírumilovný otec, který nikdy nezvedl na nikoho hlas, který s každým vyšel, měl rád klid, chytl Komolika za límec. Do ruky mu dal peníze na vlak i cigarety a vystrčil ho za dveře. To jsme tedy koukali, ale nedalo se nic dělat. Od toho dne nebylo po pánovi vidu ani slechu. Už nikdy nepřišel. Nepátrali jsme po něm.

Já na tu historku vzpomínám s úsměvem a kladu si otázku, jak se takoví lidé až někde z Brna mohou ocitnout bez peněz v jiném okrese a otravovat druhé...

 

 

 

 

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
4 komentáře
Jan Zelenka
Nic jiného se nedalo dělat. I lidský soucit má své hranice.
Dalibor Polanský
Zajímavý příběh, ale asi se opravdu takových příběhů odehrává dnes a denně.
Soňa Prachfeldová
Ještě, že ho otec vyhodil, dobrovolně by neodešel.
Naděžda Špásová
Takový vyžírka není nic nového, po světě jich běhají stovky. A obávám se, že bude hůř. Ony některé dobročinnosti k tomu nemají daleko.
--- BANNER 9 ---

Vážíme si vašeho soukromí

My a naši digitální partneři používáme na této webové stránce soubory cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o těch následujících můžete rozhodnout sami.

Nastavení
Odmítnout vše
Přijmout vše
Nezbytné/funkční

Jedná se o nezbytné cookies, bez kterých by nebylo možné stránky reálně provozovat. Zahrnují např. cookies pro ukládání zvolených nastavení či zapamatování přihlášení.

Vždy aktivní

Analytické

Tyto cookies se používají k měření a analýze návštěvnosti našich webových stránek (množství návštěvníků, zobrazené stránky, průměrná doba prohlížení atd.). Souhlasem nám umožníte získat data o tom, jak naše stránky užíváte.


Marketingové

Používají se pro účely reklam zobrazovaných na webových stránkách třetích stran, včetně sociálních sítí a kontextové reklamy. Jsou přizpůsobeny vašim preferencím a pomáhají nám měřit účinnost našich reklamních kampaní. Pokud je deaktivujete, bude se vám při procházení internetu i nadále zobrazovat reklama, ale nebude vám přizpůsobená na míru a bude pro vás méně relevantní.


Uložit nastavení
Přijmout vše