Můj příběh se odehrál v 80. letech. Po ukončení střední školy jsem měla jen měsíc prázdnin. Tolik jsem se nemohla dočkat, až půjdu pracovat. V duchu jsem počítala vydělané peníze, co si za ně koupím, těšila jsem se, jak malá holka. Usilovně jsem hledala místo a našla. Seznámila se s povinnostmi a vše probíhalo normálně.
Jednoho dne jsem viděla na nástěnce informaci o podnikovém zájezdu do Plzně. Neváhala jsem a přihlásila se. Odjezd byl z Bruntálu v 8.00 hodin. Všichni přišli včas a už v autobuse se rýsovala prima parta. Byli jsme veselí až moc. Od sedadla k sedadlu putovala láhev vodky. Zpívali jsme různé písničky a vůbec nevnímali okolí. Mylím, že jsme to trochu přehnali. Ale to si samozdřejmě nikdo nepřipustil.
V Plzni jsme navštívili různé památky a pivovar. Pak jsme se ubytovali a na druhý den ještě domlouvali, kam se půjdeme podívat. U autobusu jsme měli volno a každý si měl nakoupit pro sebe. Měli jsme na to 2 hodiny. Poblíž stálo větší auto se 4 chlapíky, mluvili německy, a tak ještě s jednou paní jsme se s nimi dali do řeči. Trochu jsem uměla německy a tak jsme to zvládali. Fotili jsme se a dělali legraci. Nakonec se ale omluvili, že už musí jet. Nevím, co nás to tehdy napadlo, ale nabídly jsme, že pojedeme s nimi a oni byli pro. Zapomněly jsme na autobus? Dodnes mám výčitky. Byli jsme jak očarovaní a přijeli do Prahy. Zaparkovali u nějaké restaurace a všichni šli dovnitř. Byla tam šatnářka a brala oblečení. Najednou mi došlo, co s námi bude? Blížila se noc. Přepadla mě úzkost. Chtěla jsem jít za tou paní, jestli nám nepomůže, ale pak jsem si to rozmyslela. Chlapi si sedli ke stolu a nás si nevšímali. Sedli jsme si tam také. Najednou nám nebylo do řeči. Nebylo, kde se umýt, kde přespat.
Nechali nás přespat v autě. Ráno se zase bavili jen spolu a my tam seděly, jak zmoklé slepice. Tak jsem prosila, ať nás zavezou na vlakové nádraží, že musíme domů. Tak se i stalo. Rozloučili se s námi, jako by se nic nestalo. Ale ono se stalo. V práci si nás dobírali a smáli se, kam jsme to jeli. Jenže nás smích přešel a to na dlouhé roky.... Snad jediné, co mě těší na tomto výletu do neznáma, že se to nikdy nedozvěděli moji rodiče.
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %