Ale hlavně je to touha vyrovnat se svým velkým zahraničním idolům, které na nás až v přemíře útočí z nejrůznějších filmů a internetových médií. A netýká se to jen mladých děvčat a chlapců, ale kupodivu i některých žen a mužů zralejšího věku. Ano, je třeba být za každou cenu „in“. Jít s davem. I toto je vlastně jakási moderní ideologie.

Netroufám si tvrdit, jaké procento naší populace tomuto trendu podléhá. V oblékání to bude pochopitelně menšina. Na druhou stranu je ale nutné si uvědomit, že žijeme ve svobodném světě, který by neměl být svázán příliš striktními požadavky na způsob našeho života.

Určité životní principy a návyky provází člověka již od dávné historie. A jsou vždy spojené se stavem tehdejší společnosti a způsobem jejího myšlení, do kterého tehdy výrazně zasahovala i náboženská ideologie. Ta, v našem současném světě, který má křesťanské kořeny a je většinově sekulární, hraje spíš roli pozitivní a tyto, příliš „moderní“, trendy odmítá. Vraťme se však k tématu.

Potrhané džíny nejsou pochopitelně jediným symbolem dnešní doby. To by bylo přílišné zjednodušení skutečnosti. Použil jsem je pouze jako příklad. Těch symbolů je daleko víc. Zejména zámořská kultura a způsob tamějšího života ovlivňuje nejenom čistotu našeho jazyka a oblékání, ale bohužel mnohdy i způsob myšlení lidí.

Není to tedy jen o extravagantním oblékání a anglicismech v češtině, které se naším jazykem šíří jak rakovina, ale i o přejímání mnohdy zcela scestných myšlenek a hnutí, jakým je nesmyslný multikulturalismus, který nikdy v historii nefungoval a nemůže fungovat ani v  době dnešní, politické a sociální hnutí Black Lives Matter, které dnes už ztratilo svůj původní význam rovnosti lidí a stává se pouze rasismem na ruby, nebo současně velmi rozšířené módní a politické hnutí Green Deal, které se sice snaží o klimaticky neutrální Evropu a svět, ale nenabízí bohužel žádné rozumné alternativy do budoucna. To je spíš úkol vědy než příliš horlivých aktivistů a politiků. 

Nechci to zde příliš rozebírat. Společnost je, kvůli všem těmto rádoby moderním názorovým proudům, hodně rozdělená. A předvídat další společenský vývoj je proto krajně obtížné.

Když si člověk otevře webové stránky, aby se dozvěděl něco nového o světě, nalezne tam toho pozitivního bohužel jen poskrovnu. Nalezne válku, násilí ve světě, ostré sváry různých politických proudů a k tomu navíc úplnou záplavu článků o našich a zahraničních celebritách.

Kdo s  kým chodí, kdo se s  kým vyspal, jak ta, či ona celebrita bydlí, do jakého bizáru se obléká, milostné avantýry nejen herců a hereček, ale i politiků, velmi úsporně oblečené modelky se rty odulými botoxem, módní přehlídky polonahých, nebo zcela nahých modelek a tak dále. Dalo by se o této dekadentní části charakteru naší doby psát ještě daleko víc.

Panem et circenses – užívej si, člověče, máš dnes přece obojí – chléb i hry! Tak si nestěžuj!

Preference obyčejného člověka jsou, zaplaťpánbůh, zatím ještě trochu jinde než preference tzv. elit. Což do budoucna skýtá určité procento naděje.

Kdo se jen trochu zajímá o historii, nemůže ho nenapadnout až děsivá podobnost s posledními stoletími Římské říše. Charakteristika jednotlivých historických společenství je ve své zobecnělé podstatě stále stejná. Na jedné straně stojí tzv. elity společnosti, které mají zřetelnou převahu jak v bohatství, tak i ve svém vlivu, a na druhé straně je většinová společnost, která musí sdílet a také sdílí, pochopitelně, trochu odlišné životní hodnoty. Tato asymetrie vede až k  výrazné diferenciaci společnosti, která ztrácí soudržnost a postupně se rozkládá.

Postupné poznávání jednotlivých historických kultur a civilizací, územně ani časově spolu nesouvisejících, od jejich začátků až do samých jejich konců, přineslo důkazy o tom, že se tyto civilizace nevyvíjí náhodně, ale že jejich vývojové procesy mají hodně společných rysů. Zobecnění těchto faktorů nám umožňuje tyto civilizační procesy lépe pochopit.

Vraťme se však k Římské říši. Zvyšující se dekadence života římských elit, úpadek zaběhlých životních hodnot, stoupající migrace z četných provincií do centra říše, způsobená četnými válkami a třeba jen prostou snahou
o zlepšení svého životního standardu, a zejména zvyšující se složitost celého řídicího systému rozsáhlé říše, to vše způsobilo dlouhodobou společensko-politickou krizi
a nakonec definitivní zánik celé říše a její rozdělení. Římská říše tak po dlouhém krizovém období podlehla daleko jednodušším kmenovým strukturám okolních národů při jejich expanzi do centra říše.

Římská společnost byla nemocná. Ve svém konečném stádiu byla prolezlá rakovinou dekadence, rozsáhlé migrace a násilí. To vše je silně nakažlivý fenomén, který provází od nepaměti různá historická společenství. Obávám se však, že podobnost tohoto historického vývoje s naší současností není jen čistě náhodná. Budiž to pro nás poučením a varováním.

 Sic transit gloria mundi! Tak pomíjí sláva světa.

/Pohled z terasy paláce Senatori

na ruiny římského Fora Romana/

    * * *