Moje maminka byla vždy cestovatelsky založená. Každé prázdniny jsme jezdili v rámci dovolené na různé zájezdy. Když mi bylo 16 let (v roce 1974), odletěli jsme celá rodina do Bulharska. Hlavní náplň celého pobytu bylo koupání v moři, procházky a odpočinek. Dopisovala jsem si s mladíkem, který se jmenoval Christo. Setkání bylo domluveno. 14 krásných dní jsme si vychutnávali každý den.

Bohužel jsem poznala, že moře může být i kruté. Čtyři Poláci nedbali zákazu vstupu do moře v období větru. Obrovské vlny vypadaly hrozivě. Bohužel lidi, kteří se vydali na nafukovací kánoi se nepodařilo zachránit.

Našla jsem si tam i kamaráda, který mi dal adresu. Ovšem při cestě domů jsem zjistila, že zůstala někde v kempu zapomenutá. Škoda, už jsme si nikdy nemohli napsat. Slíbila jsem, že napíšu já, jako první. Krásné vzpomínky mám ale dodnes. Nikdy nezapomenu na milé lidi, pána, který nám nabízel každé ráno mušle a korálky, bohatou kuchyni plnou zralého ovoce a zeleniny.

Měla jsem moc dojmů a zážitků. Po návratu domů jsem si vše zapsala do deníku. Mám ho dodnes.