Po studiu DAMU nastoupila do Východočeského divadla Pardubice, kde strávila dvě sezóny. Poté přijala nabídku Státního divadla v Ostavě, protože chtěla hrát pod vedením režiséra Jana Kačera, který do Ostravy odešel z politických důvodů. Ztvárnila zde množství rolí a pracovala na inscenacích pro Ostravu kultovních: Sen noci svatojánské (Hermie), Lásky hra osudná (Isabella, Maria), Rváč (Máša Pěrekatovová), Třináct vůní (Maruška), Bouře (Miranda, Ariel), Loupežník (Fanka), Ženitba (Agáta), Pekař Jan Marhoul (Josefina) a jiné. Na kterou z těchto rolí nejraději vzpomíná?

"Nejspíš na roli ženy Pekaře Jana Marhoula ve stejnojmenné inscenaci podle románu Vladislava Vančury. Kvůli jeho neobvyklému jazyku, perle české prózy, tím, že jsem v něm odehrála vztah k mé milované babičce. Jako on v období krize ve 30. letech neuspěla, byť byla sebepracovitější, ale měla děti a život šel nějak dál. I já měla tehdy na jevišti své dítě, šestiletou Terezu, která hrála chlapeckou roli Jana Jakuba Marhoula," uvedla v rozhovoru pro portál i60 Jitka Smutná.

Kromě divadla herečka natáčela pro televizi, psala poezii, skládala písně a vystupovala s nimi. Byla jednou z mála folkařek v kraji, zpívala také s Jaromírem Nohavicou. V Ostravě žila 14 let – provdala se za kameramana Jaromíra Nekudu, s nímž má syna Jakuba a dceru Terezu.

V roce 1990 se vrátila do Prahy a stala se členkou činohry Národního divadla, kam ji přizval režisér Ivan Rajmont. Tady strávila dlouhých šestnáct sezon a ztvárnila mnoho nejrůznějších rolí s celou řadou známých hereckých osobností. Na koho nejraději vzpomíná?

"Vzpomínám na své kolegyně ze šatny Blanku Bohdanovou, Janu Březinovou, které nemoc nedopřála víc času i Vlastu Chramostovou. Moudré a statečné ženy, skvělé herečky. Na Jiřího Adamíru, ke kterému jsem chodila na radu, i na jeho skoro pravý opak Josefa Vinkláře. Skvostem nejen Národního je pro mne stále Josef Somr. A největší kamarádkou stále Zuzana Němečková, nápovědka," vyjmenovává Jitka Smutná.

V roce 2006 přešla do Městských divadel pražských a dále hostuje na několika pražských scénách. Role "šité na tělo" dostává mimo jiné v Divadle Ungelt. Například ve hře Přítelkyně ztvárňuje padesátnici Robyn, která se na základě  inzerátu nastěhuje k usedlé ženě někde v americkém zapadákově. Partnerku na jevišti ji dělá Alena Mihulová.

                                              Jitka Smutná a Alena Mihulová ve hře Přítelkyně. FOTO: Jan Malíř

"Ta hra je nádherná, vtipná i romantická, tajemná a pevně doufám, že o její americké autorce Jen Silvermann ještě uslyšíme. Robyn není naštěstí jen protřelá. Je to žena s dobrými i horšími vlastnostmi a takové mám ráda. A Alenka Mihulová je milý a báječný spoluhráč, jakého jsem si už dlouho přála potkat," uvedla k této roli Jitka Smutná.

Další úžasnou rolí Jitky Smutné v Ungeltu je potrhlá hospodyně ve hře Dovolená paní Josefy, což je francouzská komedie o tom, jak umí být život krásný a zábavný, i když to tak někdy nevypadá. A její třetí rolí v Ungeltu je Maminka v dramatizaci románu Betty MacDonaldové Kdokoli může dělat cokoli. Tento humorný příběh, v němž si autorka dokáže dělat legraci z věcí více než těžkých, bude mít letos na Letní scéně derniéru.

"Jitka Smutná již několikrát kromě svých hereckých schopností předvedla i skvělé schopnosti pěvecké. Na Letní scéně se představila ve speciálním hudebním večeru Ungelt zpívá! a její komorní Recitál jsme s úspěchem uvedli v prosinci loňského roku na kamenné scéně, uvedla pro portál i60 Tereza Šafářová, tisková mluvčí Divadla Ungelt.

K sedmdesátinám paní Jitky Smutné přejeme hodně zdraví a ještě mnoho úspěšných divadelních rolí.