Když jsem ještě vlastnila malou chatu, vlastnila jsem i malou zahrádku. Já jsem tu zahrádku velmi milovala. Sázela jsem, sklízela, radovala se z krásných květin a sekala trávu, aby zahrádka byla úhledná. Jenomže v té době jsem ještě chodila do práce a na zahrádku jsem mohla dojíždět jenom jednou týdně. Vždy, když jsem přijela jsem propadala zoufalství z toho, jak se za ten týden dokázala změnit.
Tráva vyrostla a plevel také. Každý víkend jsem dávala zahrádku do pořádku, aby zase vypadala k mé spokojenosti. Pak jsem si konečně sedla na lavičku a asi hodinu, než jsem musela odjet, jsem se kochala. Ruce jsem měla vytahané, záda nestála za nic, ale já jsem tu hodinu byla hrozně šťastná.
No, nelitovala jsem, ale o chatu i zahrádku jsem přišla a stěhovala se z Prahy na Šumavu. Jelikož jsem bydlela v domě, tak zahrádka nebyla. No, abych si nevymýšlela, tak každý obyvatel domu měl před přidělený malý záhonek na pozemku, který k domu patřil.
Opět jsem se dala do jeho zvelebování. Nakoupila jsem přes internet spoustu exotických rostlin a těšila se, že můj záhonek bude nejkrásnější. Jelikož už jsem byla v důchodu, měla jsem na něj čas. Seděla jsem u záhonku a vyhlížela každý lísteček, který se snažil ukázat svoji krásu a možná i užitečnost. Hrášek? Dobrý! Ředkvičky okousané od plžů, nebo hrabošů.
Na exotické rostliny jsem čekala marně. Sice mi bylo řečeno, že na té Šumavě je drsnější počasí a všechno to nevyroste, ale já jsem pořád doufala.
Strašně ráda jsem sázela brambory. Ty dozrát dokázaly. a já jsem měla velkou radost, když jsem je sklízela. Za jedno jsem si říkala, že jsem sama sobě užitečná a za druhé jsem milovala ten pohled na to, když se vykutálely ze země. No, moc jich na tom malém záhonku nebylo, ale já jsem radost měla.
Ani jedna exotická rostlina nevyrostla a já jsem, mimo jiné, přišla o dost peněz při nákupu sazenic. Soustředila jsem se tedy na květiny a rostliny, které tu zátěž počasí zvládaly dobře. Plení mi žádnou práci nedávalo, protože plevelu moc nebylo. Vydržela jsem u toho svého záhonku sedět dlouho a ještě ho potom kontrolovala z okna bytu.
Nebudu unavovat tím, kolikrát jsem se musela stěhovat a kolikrát jsem o ty své zahradnické radosti přišla. Stalo se tedy, že jsem se ocitla v sociálním domě ve Volyni. Zahrádka žádná, jenom před otlučeným domem malý ošklivý koutek, vůbec bez nějaké zeminy. Tak, jak bylo mým zvykem a radostí, jsem chtěla sklízet brambory. Koupila jsem trochu zeminy, udělala malý záhonek a zasadila si čtyři brambory. Už jsem o tom jednou psala, jak jsem záhonek musela zlikvidovat, protože se to prý nesmí. Důvody neznám. Bylo mi dovoleno, že si na ten ošklivý kousek můžu dát jenom rostliny v květináčích.
No, čím jsem starší, tím jsem skromnější. Pěstuji alespoň květiny za oknem, i když na tom otlučeném baráku to žádná krása není.
V Evropě je válka, to je holý fakt. Potraviny se zdražují a nikdo neví, co bude zítra. Nastal čas se zamyslet, co na zahradách pěstovat. Zahrádky našich babiček byly malebné, ale pěstovaly se na nich rostliny užitečné. Byly to plodiny, které se daly dobře zpracovat a dobře uskladnit, aby posloužily v dobách nouze. Z těch plodin, které se tehdy pěstovaly, vyjmenuji třeby vodnici, tuřín, černou ředkev, kmín, červenou řepu atd.
No a já jsem se také lekla nedostatku a rozhodla se přes zákaz zasadit opět brambory. Udělala jsem v koutě toho smetiště takovou hromádku zeminy, aby to nevypadlo jako záhonek a opět zasadila čtyři brambory. Doufám, že je letos sklidím a že mně nikdo neudá. No, budu je bránit vlastním tělem.
Už vidím, co tady ukážete za krásné zahrady a já se ráda podívám. Bude mi to sice docela líto a budu trochu tiše závidět. No, snad v příštím životě.
Posílám fotky, jak budou příští zahrady muset vypadat. Záhony na pěstování užitečných rostlin a chování užitečných slepic. Tak to je sice divný závěr, ale pravda je blízko. Ještě si prohlédněte ty chudiky květiny v květináčích, co pěstuji já. Hlavně na mně neprozraďte, že mi v koutě možná vyrostou brambory.
Pošlete odkaz na tento článek
Čím jsem starší, tím víc se těším. Nejvíc asi na jaro. To je…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký…
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první…
Jejich podvody jsou natolik mazané, že zamotají hlavu i zdatným…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Je spousta věcí, které člověk tak nějak ví, ale v reálném životě…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci…
Tak tenhle rok jsem se dožila osmdesáti let. Od těch mladších ke…
Končí rok 2024 a já nemusím dlouze a namáhavě přemýšlet o…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
A je to za námi. Zase jedny Vánoční svátky i oslavy Nového roku…
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho,…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Můj zdárný syn Jakub je sice mladším dítkem, ale je to hodně dávno…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Nemám vlastního syna, ale syna, kterého jsem vyvdala. Jeho dítko,…
Čím dál více mě iritují řeči o seberozvoji, nutnosti se neustále…
Alena, dlouholetá kamarádka, jezdí do práce do Prahy vlakem ze…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Včera odpoledne se mi rozeřval na stolku mobil – sousedka Věra:…
Bude to osm let, kdy vyšla má kniha s názvem Život s gamblerem.…
Za komančů k nám do bývalých Sudet občas přijeli, omrkli, vyfotili…
Jsem postižená. Ulítávám nejen na pikantnich historických…
Nejsem věřící, do kostela jsem nechodila. Věci mezi nebem a zemí…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
Většina z nás má doma na stěnách rozvěšeny obrazy, které se…
Nedá se nic dělat, je to tak. Způsobila jsem mezinárodní ostudu a…
Když jsem ve "Foto dne" uviděla snímek kaple sv. Stapina na…
Možná někomu bude moje trápení připadat malicherné, ale nemám komu…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Jsem odpůrce násilí a miluji veškeré tvorstvo, co na zemi žije.…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Poučila jsem se, že nemám dávat na rady druhých. Neustále jsem od…
Spím sama. Nemůžu přece nikoho nutit, když se mnou nechce sdílet…
Rozradostněná a poplatná jsem odcházela z práce. Všechny…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Vyrůstala jsem ve veselé rodině se dvěma sourozenci a byla…
Já bych ho zabil! Chytrý telefon! On vypadá děsně chytře, dokud se…
Když jsem před lety objevila portál i60, zaujal mne natolik, že…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Byl krásný jarní den, celá, celičká příroda se začínala probouzet…
Čekala jsem na parkovišti poblíž nemocnice v autě na manžela.…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Co řeší malí kluci? A mohou jim dědové poradit? Tady je ukázka…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
Na litoměřický Střelecký ostrov naplno dopadá slunce a jaro se…
Když jsem přišla před třemi lety o manžela, kontaktovala mě…
Jsou jisté spojníky mezi námi všemi. Nic nemáme víc společného než…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Na Velikonoce moc rádi jezdíváme na chalupu k mamince a…
Telefon zvoní, aplikace „Můžu to zvednout?“ nic mi nenapovídá.…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
V dobách, kdy ještě dodávky nebyly a kominíci pěšky od domu k…
Chodime tak všichni. Někdy hloubám, proč se mi tam občas dějí…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Narodila jsem se v posledních měsících války, v tehdy…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a…
Stojím na zastávce autobusu, je všední pracovní odpoledne, lidí…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Kamarádka Miluška je strašně odvážná. A taky strašně obětavá.…
V mládí moje nejstrašnější představa důchodce byl pán sedící…
Kdykoliv v nějakém městě objevím stolpersteine, neboli…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %