Jeden obyčejný, venkovský den
Na stráni pod bažantnicí se pase velké stádo ovcí, velký chundelatý pes běhá kolem nich a zcela zbytečně štěká. Možná má jen radost ze života a z hezkého slunečného dne. Jeho ovečky se spořádaně pasou na stráni a blízký lesík je vůbec nezajímá.
Ovčák se vyhřívá opodál ve dvoře Ovčína a v poklidu si vykuřuje cigaretu. Jeho mladá žena stojí vedle něj a něco mu povídá.
Na druhé straně cesty, hned vedle budovy hájovny s velkou zahradou, dozrávají třešně v rozlehlé třešňovce, která zabírá celou stráň, až nahoru k lesu.
Prašnou údolní cestou jede žebřiňák státního statku s několika ženami, tažený koňmi, a míří za prací až na konec údolí, kde se cesta zdvihá a míří do polí.
V dřevěné boudě na svahu není dnes žádný hlídač, a tak procházíme s Jirkou třešňovkou a vybíráme si dozrávající třešně.
Na vrcholu Šibeňáku, pod stožárem vysokého napětí, je sezení s parádním výhledem. Naše oblíbené místo. Dáváme cigaretu.
Vlastnicky obhlížíme údolí pod sebou, železniční trať i domek u trati, kde Jiří bydlí. Je to přece naše údolí. S třešňovkou, hájovnou, velkým smetištěm, kde jsme jako děti odpalovali parní rakety, s pískovnou, budovou Ovčína, i s prudkou cestou dolů, po které jsme se občas riskantně pouštěli v primitivně vyrobených dřevěných čtyřkolkách, kterým jsme říkali „trapiče“.
„Nepodíváme se, jestli není na zahradě ševcova Helenka?“ ptá se Jiří a tázavě se na mne dívá. Přemlouvat mě nemusí.
„A pak dáme zase s tátou mariáš, ne?“ dodává ještě.
„Kde jsi byl tak dlouho?“ hubuje mě doma maminka. „Ani jsi nepřišel na svačinu.“
Táta sedí, jako vždy, na stoličce u kamen a mlčí. Maminka začíná chystat večeři. Je podzim, roku 1960.
![]()
Koně Jana Skácela
Tak jsem si dnes, skoro slavnostně, vyzvedl u nás v trafice, kde má Zásilkovna svoji pobočku, antikvární Skácelovu knihu Třináctý černý kůň. Už jsem byl na ni tak nažhavený, že jsem ztratil veškerou inspiraci a nic kloudného jsem dohromady nebyl schopen napsat. Přinesl jsem ji domů, nalil do sklenice merlot a v očekávání věcí příštích se začetl do editorovy předmluvy.
Ještě jsem ji ani nedočetl, když se najednou v mé hlavě objevil nejasný nápad na novou glosu. Vědom si své špatné paměti, sedl jsem raději hned k počítači a začal psát. Ke knize jsem se dostal až večer.
Večer, opět u sklenky merlota, jsem knihu znovu otevřel a podíval jsem se vzadu na její obsah. Návraty, Chodníčky, Malé recenze, Imaginární rozhovory atd. Nádhera. Snad dostanu při čtení, hlavně těch malých recenzí, nějaký smysluplný nápad, pomyslel jsem si.
Ke čtení recenzí jsem se však už nedostal. Nápady mi najednou začaly běhat hlavou sem a tam, a tak jsem raději knihu odložil, opět usedl k počítači a psal a psal. Až do noci.
V jednu hodinu noční jsem zjistil, že bych si měl jít už lehnout. Ještě jsem zalepil mírně poškozený přebal a s optimistickou náladou jsem ulehl do postele. Spaní ale nepřišlo. A já si v tu chvíli uvědomil, že ona Skácelova kniha má jakousi zvláštní moc, že ke mně mluví, aniž jsem ji ještě vůbec začal číst.
A tak jsem zase vstal, vylekal svou malou fenku, která již spala vedle postele, otevřel znovu počítač a začal realizovat další noční nápad.
Pane Skácele, vždyť já se kvůli vám ani nevyspím! Když ty vaše myšlenky doslova vyskakují samy z knihy, uložené v pracovně, a klidně si lítají luftem po bytě a lezou mi až do hlavy.
P. S.
Dnes přišla poštou druhá Skácelova kniha. Jedenáctý bílý kůň. To už se tuplem nevyspím.
![]()
*
Pošlete odkaz na tento článek
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký…
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první…
Jejich podvody jsou natolik mazané, že zamotají hlavu i zdatným…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Je spousta věcí, které člověk tak nějak ví, ale v reálném životě…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci…
Tak tenhle rok jsem se dožila osmdesáti let. Od těch mladších ke…
Končí rok 2024 a já nemusím dlouze a namáhavě přemýšlet o…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
A je to za námi. Zase jedny Vánoční svátky i oslavy Nového roku…
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho,…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %